Dirtyclean – Zvony

Tak to je asi poprvé v dějinách, co váží cédéčko nějakých tři čtvrtě kila. Tenhle rekord mají na svědomí brněnští Dirtyclean se svým novem albem Zvony. Do It Yourself princip povýšili na úplně jiný level díky unikátnímu hliněnému obalu, který ve svých útrobách nahrávku ukrývá. Prostě CD v nádherném květináči s ražbou a rytbou, provazem a pečetí. První liga sběratelského fetišismu. Dirtyclean jsem poprvé slyšel hned v počátcích existence kolem roku 2008, ještě jako Idolovský osmdesátkový one-man projekt. Eponymní demo, stejně jako CD Sandy Rain jsem dokonce nedávno objevil mezi svými deskami. Od té doby se z Dirtyclean stala plnohodnotná kapela, která vyměnila angličtinu za češtinu a vytvořila si poměrně svérázný humor, který se odráží i na aktuálním albu Zvony.

Z repráků se valí něco, co by se dalo pojmenovat gotická nová vlna. A zatímco úvodní Arret sází na temnější tvář Dirtyclean, následující Krabice zní, jako kdyby Blondie před třiceti lety udělali soundtrack k nízkorozpočtové lechtivé pohádce na Československé televizi. Což je prostě skvělý! A Dirtyclean na sebe v průběhu stopáže nabalují další a další prvky, až z toho na konci vznikne post-dance-synth-punkové něco. A to něco se v závěru naprosto roztříští při poslechu skryté skladby, která převrátí vše, co jste si o Zvonech do té doby mysleli. Uf! Nejzábavnějšími kousky z celé desky jsou kromě Krabice hlavně Tango, které jako by vypadlo z repertoáru samotného velikána Falca, nebo šestiminutový opus Uroboros. Povedená post-punková Košile na desce prudce kontrastuje třeba s písničkou Prosba, která je až moc podobná tvorbě kapely Zvlášňý Škola, a to už tak skvělý zase není. I tak ale jsou Zvony od Dirtyclean deskou, kterou kdybych neslyšel, tak jsem o poznání chudší.

Už jen kvůli tomu originálnímu obalu stojí za to mít Zvony doma. Uvnitř ale kromě bookletu s texty najdete jedenáctku skladeb, které, i když nejsou tak nějak úplně v žánrovém souladu, jsou cítit skutečností, že je hraje stejná kapela. Dirtyclean zvládnou fungovat v několika různých polohách, chvilku jako The Damned, chvilku jako DTH alterego Die Roten Rosen, ale ta tanečnější mě baví o něco víc.