„A co jste dělali vy posledních dvacet let?“ zahájil comebackový koncert Dirty Pictures, jedné z nejvýraznějších českých kapel 90. let, její frontman Huckelberry Dirt. Přestože skupina v čele s Američanem žijícím tou dobou v Praze vydala pouze první a zároveň poslední album, stala se kultem, a reunionová show to jenom potvrdila.
Ač podle facebookové události mělo dorazit na koncert tristních 50 lidí, fronta táhnoucí se v sobotu 14. září od vstupu v pražském Rock Café mluvila jinak. Dirty Pictures platili svého času za pojem, jejich singlu Custom Auto opěvujícím bílou Tatru 603 si tehdy všimla i evropská MTV a udělila mu ocenění nejlepší videoklip roku 1993. Právě v tomto roce kapela vydala svou debutovou desku Escape from Sloppy Lake, odjela turné po Čechách a Anglii a po následném odjezdu frontmana zpět do USA pověsila nástroje na hřebík. Přestože se tím Dirty Pictures nijak zvlášť nechlubí, a že by to bylo sakra fungující promo, objevil se s nimi na pódiu i Joe Strummer z legendárních The Clash. Stalo se tak v dubnu 1994, kdy se k nim připojil na pražském koncertu.
Pro berličky ale v roce 2013 nezbylo místo. Dirty Pictures se u příležitosti 20 let od vydání svého debutu vraceli s tím, že ho vůbec poprvé zahrají celý naživo. A jak slíbili, tak se taky stalo. Původní sestava doplněná o kytaristu Erica Grossmana, který desku produkoval a byl spoluautorem dvou skladeb, se svého úkolu zhostila se vší ctí. Už od prvního songu Not My Baby hrnula do publika takovou energii, že by jí mohly současné kapely závidět. Zpěvák a kytarista, přestože mu za tu dobu kštice prokvetla stříbrem, na rockovém drajvu a entuziasmu nic neztratil, naopak, za dvě desetiletí si stihnul došperkovat češtinu a celý set zdatně odmoderovat v našem jazyce. „Když jsem byl malej, učili nás v Americe, že všichni v USSR jsou zlo. Byl jsem malej stupid American a myslel si to,“ uváděl s omluvou a americkým akcentem skladbu Nicky Is Cool. „Chci poděkovat vy, vás nebo vám,“ smeknul s rozpačitým skloňováním klobouk před četným publikem, které sestavené převážně ze starších ročníků vracelo po celý set obrovskou dávku energie zpátky na pódium.
[youtube id=“ua-CBLihEDY“ width=“620″ height=“360″]„A teď jako to děláte vy, taky si vás vyfotím… Počkejte chvilku, dám to ještě na facebook. A taky twitter. Dejte mi tak dvacet minut,“ vtipkoval a dodával, že musí jejich melancholické skladby vyvažovat fórky, protože na koncertě se přece mají lidi bavit. A kapela si svůj večer užívala, dělala show, frontman skákal s kytarou do lidí nebo ji rovnou zahodil a celý song odzpíval pod pódiem. Ostatní členové rozdávali úsměvy na všechny strany a zároveň neskrývali dojetí.
Bylo vidět, že tohle není jeden z těch comebacků, které vznikly primárně z toho důvodu, že bývalým muzikantům řídne kromě vlasů i konto. Tohle bylo o setkání starých přátel a chuti zase společně hrát. A jedno vám řeknu na rovinu – až si já za dvacet let přečtu tenhle report, pravděpodobně se zasměju. Dirty Pictures můžou být i s odstupem dvou dekád právem hrdí.
