Defiance – No Future No Hope

Je půlka 90. let a punks z 80. let postupně stárnou. Rocková hudba se utápí ve slepých uličkách pokusů a omylů a kapely jako Green Day ztrapňují termín punk, když se z deštivého amerického severozápadu vyloupnou Defiance.

V záplavě metal core, ema a bezkonfliktně sterilního pop punku, byl náhle návrat k estetice Británie roku 1982 jako závan svěžího vánku v zatuchlém sklepení, plném bezbřehé nudy. Od té doby už uběhlo celých dvacet let, deska, kterou mám v podstatě dodnes zařazenou v kategorii nové desky (v té mám ostatně ale vše vydané cca po roce 1990), je starší než dnešní punková omladina, pokud tedy ještě nějaká existuje a v podstatě se stala sub žánrovou klasikou. Ostatně klasikou se stala bez pochyb právem, neboť na No Future No Hope najdete esenci vytaženou z desek na No Future a Riot City, určujících podobu britského punku počátku osmdesátých let, okořeněnou lehkostí amerického hardcore punku, namísto Oi!ové neohrabanosti. Kelly, který pár let před tím prosvištěl evropská pódia s Resist, dává muzice melodický šmrnc skrze své basové linky a do středních temp bubnů zpěvy neurvale deklamují nakvašenou punkovou lyriku. Skladby jako Fodder, No Future No Hope, Fuck This City, má oblíbená Self Imposed Slavery, Burn, Rip Off nebo I Hate Everything jsou v podstatě nadčasové punk klasiky, umocněné echt street punk vizuálem celé kapely a není tak divu, že se z Defiance stala globální nášivková klasika. Desku navíc nutno chápat v kontextu doby vzniku, kdy punkový vizuál i zvuk byl něčím, co bylo totálně mimo mísu trendů dne a vlna návratů k tomu, co bylo v punku, rocknrollu a hardcore tím opravdovým, byla zatím v plenkách. Její svěží retro duch pomohl vnést novu mízu do punkového krevního oběhu a těm z nás, co zažili punk ještě o dekádu dříve, spolu s dalšími napomohla rozpomenout si na to, co formovalo naši pubertu a vyhrabat se z nánosů toho, kam nás na počátku devadesátek zavedla nezdařená rocková evoluce.

Nejnovější výroční reedice krom bílého vinylu disponuje i aktualizovaným vzhledem s novou zadní stranou obalu, dávající klasice nový kabát, a to rozhodně není ke škodě věci.