Davová Psychóza – Svet žaluje

Fanouška asfaltových placek vždy potěší, když se po letech dočká své oblíbené nahrávky na tomto nosiči. V tomhle je třeba smeknout klobouček před Papagájovým hlasatelem, protože určitě nebudu sám, koho potěšilo, že se takto zhostili Davové psychózy a jejich nahrávek. Debutovou desku téhle party jsem tady již rozebíral, takže je třeba posunout se v čase. Zatímco první dlouhohrající nahrávka byla taková veselejší a rozjuchanější, a vyšla na československém gramofonovém gigantu Opus, u druhé desky následoval obrat o, nebojím se říct, sto osmdesát stupňů. Nejen hudebně a textově, ale také v přístupu ke světu a punku samotnému. Davovce došlo, že neexistuje jen punk, který uvidíte v televizi a koupíte si v zavedené gramoprodejně, ale že existuje i, řekněme, odvrácená tvář punku. Tvář, kde si kapely vydávají nahrávky samy, kde se v textech řeší mnohem důležitější témata než jen děvky, chlast a chlebíčky, a kde osobní postoj není jen placka na ušmudlané kožené bundě po dědovi.

Svet žaluje vyšel v roce 1993 samonákladem kapely jen na kazetě a ti, kteří ji znali z populárních televizních klipových estrád jako Triangel a Rytmick, ji najednou nepoznávali. Na rozdíl od samozvaných mravokárců punkového tribunálu si nemyslím, že by jim jejich Opus éra měla být nějak vyčítána, protože v té době chtěl desku vydat každý a informační tok teprve nabíral na obrátkách. Jednoduše by se dalo říct, že Davová psychóza naštěstí vystřízlivěla. Nejen z praktik vydavatelských gigantů, ale také ze stavu společnosti, která se probouzela ze sametového opojení. Nová deska byla tvrdší ve všech směrech – hudebně, textově, postojem. Od melodického punku je cítit znatelný odklon k politickému hardcore inspiračně vonícím Amerikou i Britskými ostrovy. Kapela se stáhla do undergroundu, hrála na menších festivalech a v textech dávala najevo znechucení z aktuálního stavu světa. Ze sametového očekávání přišla kapitalistická kocovina.

Vše je patrné už v titulním otvíráku Svet žaluje. Začalo sa to vtedy, keď zostrojili továreň, ktorá sa plavila po vode. Obrovské mraziarne, ktoré dokážu spracovať každý živý organizmus na mrazené kusy mäsa. Obrovské smrtiace stroje plaviace sa pod zástavami vrahov. Hlas velryb, tklivá kytarová vybrnkávačka a recitativ v úvodu jakoby zvěstovaly nadcházející hardcore punkovou apokalypsu. Zvuk alba je také jiný, než na jaký jsme byli zvyklí. Dravější, drsnější a garážovitější. Tohle všechno je jasné již z úvodního songu. Věřím, že tahle nová tvář kapely zaskočila mnoho fanoušků původního slovanskou melodičností oplývajícího punku. Přesto se ho kapela (naštěstí) nevzdala úplně, což deklaruje třeba část třetí skladby Kult osobnosti. Servítky si v nových ideologicko-politických textech už nebere vůbec. Ja som tvoj kult osobnosti ako Hitler, ako Stalin. Ďalší fanatik na svete, chcem ovládať vaše mozgy. Zabiť vrahov vo vládnych kruhoch. Punkové kapely nikdy nedaly na přílišnou délku songů a vyhýbaly se onanistickým vyhrávkám a sólům. Většina skladem na albu Svet žaluje tak nepřekračuje dvě minuty a pokud se objeví nějaká kytarová sóla, jsou drsná jako smirek. Evidentní vzpomínka na předchozí tvorbu a postupy se objevuje v Agresii. Jasný kytarový motiv, jakých byla na Antropofóbii spousta, je však nyní doprovázen velmi zhuštěnou rytmikou bez skrupulí. K tomu si dodejme jízlivě melodický zpěv a máme zaděláno song, který posluchače posadí na prdel. Plán na zničenie mesta / Plán na genocídu / Plán na dobytie sveta / Plán na moje zničenie. Stejnou hudební alchymii používají i následující Homodebilis, Konzument, či skandovaně frázované Inkvizícii, ale je zařazen o poznání vyšší rychlostní stupeň.

Dalším z vrcholů alba je Megalománia. Jednoduchý, jednoslovný a v mozku dlouho znějící refrén je podpořen slokami odpíchnutými jako vysoká pec. Toto je storočie nových možností / Toto je nádherný vek megakorporácií. Prolnutí mezi hudební minulostí a současností na tomto albu působí posluchačsky nejvděčněji. Než si to uvědomíte, jako kulový blesk kolem vás prosviští následující Butique dog. Další z řady jednoduše zapamatovatelných refrénů si budete broukat, když přijde Masaker. V rychlém tempu hnaném plechovkovým zvukem bicích pokračují i následující dva hardcoreové zářezy made in Davová Psychóza. Jakoby z hudebně úplně jiné planety přichází Skutečná věc. Tohle zní jako Frank Zappa na metamfetaminu v krajině za zrcadlem. Pokud chcete slyšet hrát tuhle kapelu bigbítovou avantgardu, není asi lepší důkaz než tenhle song. Začátkem 90. let patřilo ke koloritu spousty duševně postižené mládeže ukazovat, jak vysoko jim na vesnici roste Žito. Demoralizácia, dehumanizácia / Armáda blbcov, pretočené myslenie / Pozrite sa do riti, to je vaša pravá tvár. Všem těmhle slovanským patriotům germánské říše je patrně věnován song Bomberhead. Jak to všechno pěkně hardcorovou smrští začalo, tak to všechno hardcoreovou smrští končí. Kapela má pro všechny jednoduchou výzvu Poslúchaj alebo zdechni. Na desce objevíme ještě z hlubin hardcore punkového sklepa znějící bonus z původní kazety Chcem ísť von. Pak už jen opona a potlesk.

Tahle deska dokázala překvapit před více než dvaceti roky a na duši hladí i dnes. A když to vezmeme kolem a kolem, tak se zase tak moc na tom světě nezměnilo. A na téhle desce jen to, že k novému vinylovému vydání ji přemíchal Jack Control v Enourmous Door Studios, který už má za sebou slušnou řádku punkových nahrávek, a to i z našich (česko-slovenských) končin. Kolik kapel vlastně může říct, že jejich nahrávky znějí aktuálně i po dvaadvaceti letech?