Dafy And The Rafters – Z inej planéty

Není náhoda, že debut od Dafy And The Rafters mám v uších zrovna na střeše bratislavského Ufa. Na střeše mostu, který se rozkročil přes nahnědlý Dunaj mezi paneláky a historické budovy, zakousl se do města pod skálou s hradem a vyrval z něj téměř celou čtvrť. Bratislava před padesáti lety musela být nehostinné místo. Dnes už to tady není šedočerné, ale zahalené do snobského make-upu, jen tu šedočernou pod ním neumějí zakrýt úplně. Když stojím pod budovou rozhlasu, kterou někdo položil opačně, říkám si: proboha!

Pro slovenský punkrock, i ten buzzcocksově powerpopový, jsem míval a mám slabost. Před patnácti lety, kdy v mém životě neexistovaly starosti, jsem o starostech nechtěl slyšet ani v písničkách. První srovnání, které v případě Dafy And The Rafters člověka napadne, je samozřejmě Zóna A. Veršovánky, které moc nejdou pod povrch, ale tu a tam solidně zreflektují život po pátém gintonicu, naroubované do pár chytlavých akordů. A zatímco Zóna A posledních deset let není schopná (asi naštěstí) nic nového natočit, Dafy And The Rafters mají mladický drajv, postavený na poctivých rock’n‘rollových základech, který zaznamenali na svůj debut Z inej planéty.

Celá deska příjemně šlape ve středním tempu a i ve třech lidech jsou Dafy And The Rafters schopní vykouzlit dostatečně hutný zvuk, který ještě umocňují dobře skládané vokály. Občas to možná přehánějí s těmi všemi úúúú, óooo, úapa a podobně, ale musím přiznat, že bez nich by byla třeba Daj mi šancu poloviční, ne-li ještě menší. A ne náhodou se asi nejlepší písnička, jejíž refrén z hlavy prakticky nedostanete, jmenuje Nanana. Dafy And The Rafters vytahují jednu rock’n’rollovou zbraň za druhou. V Rakenrol City přidají piano, stadionovou halekačku, v Prázdny drink pak rytmické tleskání. Všechno tříminutové songy postavené na citlivě hraných kytarových partech, které nepostrádají bluesový a surfový feeling. Jestli existuje něco jako prosluněná garáž, tak právě tady jsou Dafy And The Rafters doma.

Rozdíl oproti prvnímu EP z roku 2012 je propastný. Album Z inej planéty je ležérní, nenucené, přesto energické a živelné. S vokály na něm vypomohl Vojto z Shadow Of Television, na sólovou kytaru pánům zahostoval Temo ze Slobodné Európy, který s Dafy And The Rafters spolupracuje už od debutového EP. Tak nám zase jednou sousedi poslali vztyčený prostředník.