Cyanide Pills – Still Bored

Jako když se „věčněvhajzlu“ pankáč rozhodne přestat pít, najde si práci, bydlení a ženskou, předstírá, že dřívejší průsery, excesy a závislosti byly jen mladická nerozvážnost, a pak přijede jeho starej kámoš a rozmetá všechna předsevzetí na prach s rozšklebeným úsměvem a teenagerovským kouzlem. To je nová deska Cyanide Pills z anglického Leedsu.

Still Bored ukazuje, jak by vypadalo forrestugumpovství Green Day dotažené do dokonalosti. Jednoduché popěvky, stylizace do trochu dutých a ještě víc nadutých kluků. Moc nezpomalovat primitivní „raz-dva“ rytmus, nenatahovat songy na víc než dvě, nanejvýš tři minuty, riffy inspirované Thundersem a plejádou dalších punkrockerů. Tohle je rychlý a energický rokenrol, nezatížený hloupou prvoplánovou snahou měnit svět, zábavný, tak jak byl zábavný v sedmdesátých letech.

Na rozdíl od amerického pop punku, jenž v devadesátých letech a znovu na přelomu tisíciletí pobláznil svět, je tohle britská tradice. Správně arogantní vokální projev Phila Privilege odkazuje někam ke špinavějším a zparchantělejším Buzzcocks. Celkově v sobě muzika Cyanide Pills spojuje ozvěny Boys nebo Undertones, sladkou naivitu klasického power popu, jenže, nepamatuju si, že by některá z těchto legend kdy nahrála desku o sedmnácti hitech chytlavých na první poslech.

Kromě obrovské síly v přímočarých skladbách pro holky nebo punkových vypalovačkách jsou tu vlivy new wave, drobné experimenty, něco málo z Libertines. Nahrávka oplývá nezkrotnou energií (oproti debutu o něco syrovější zvuk), plyne rychle, přesto je úžasně barevná. A tak jsou tu vedle sebe briefsovská Apathy, pomalejší rokenrolová odrhovačka Teargas nebo Locked Up Dub, kde jsou basová linka a dubové bicí zkombinovány se středně tempým punkrockem a celé je to jako Clash za časů Sandinista!

Útěků k různým žánrům asi přeci jen bylo na debutu více, ale všecko to zní komplexně a schopnost tvořit hity, jejichž refrény posluchač zpívá na první poslech a na desátý se mu líbí snad ještě víc, kapela ještě vypilovala. Těžko vybírat nějaké vrcholy, já mám asi nejradši Where Did It Go?, další singlovka Johnny Thunders Lived in Leeds je vtipným a ironickým pohledem na šílenství kolem newyorské smažky.

Cyanide Pills si berou z retro igelitky, v níž si nesou Vibrators nebo třeba Protex, co se jim zlíbí. Dopadá to tak, že je tu živoucí důkaz toho, že britský punk ještě neumřel, a deska, která by mohla být možná trochu kratší, ale jinak ji těžko něco vytýkat. A taky, kterou z těch sedmnácti pecek vlastně vyřadit?