Cruelster – Potatoe Boys

Amerika, ať si o ní myslím cokoliv, dokáže jednu věc – i po všech těch letech strhávat teenagery k rozjíždění dalších a dalších podzemních punk kapel. A zatímco v Evropě punk úspěšně stárne, v zámoří se stále objevuje nová a nová krev, která je i dnes „Young, Loud And Snotty“, jak někdy v pravěku definovali Dead Boys. Cruelster budiž názorným příkladem. Mladá a dosud nepříliš známá kapela z Clevelandu předvádí divoký a neurvalý garážový punk v tom nejlepším slova smyslu.

Od prvního úderu nástrojů Cluester servírují mladickou načuřenost, umocněnou totálně garážovým zvukem a směsí šlapavých středních temp s chytlavou jednoduchostí těch nejzákladnějších kytarových rifů. Celek pak vyznívá jako mutant britského punku počátku 80. let s raným jihokalifornským punkem, přefiltrované skrze nasrané clevelandské kapely minulých dvou dekád. Z amerických kořenů si Cruelster berou chytlavost i nespoutanost, zatímco Británii lze vycítit v drsňáckém hulákání zpěváka, stejně jako v některých refrénech a halekačkách, znějících jako nějaká zbastardizovaná variace na Oi!, ovšem v dobrém smyslu slova. Deska na pětačtyřicet otáček, stopáž skladeb okolo minuty, ano, je to LP se stopáží ve své podstatě blížící se spíše EP, ale tak to má být.

Když jsem byl teenager, asi bych Potatoe Boys dík její nasranosti i garážové spontánnosti točil na gramofonu znovu a znovu a název téhle kapely by se vyjímal načmáraný na mé bundě. Tohle je jednoduše řečeno punk.