The Crazy Squeeze – Savior Of The Streets

Pět let po první velké desce jsou losangeleští Crazy Squeeze zpět s druhým albem. Mezičas prošpikovali pár sedmipalci, aby si na posluchače připravili dvanáctinásobnou dávku bezprostředního rocknrollu.

Kapela, jejíž ústřední postavou je Johnny Witmer z mých milovaných The Stitches, od svého počátku mísí thundersovský glam punk s pub rockem i power popem se šarmem i citem a není tomu jinak ani tentokrát. S prvním úderem do nástrojů se místnost zahalí do rocknrollového oparu, kde hlučné kytary evokují pot, alkohol a cigaretový kouř. Druhá Let’s Go Down je pro mě neoddiskutovatelným hitem desky, především díky hlavnímu motivu, který je slovy klasika „catchy as hell“, ale adeptů na tuto roli je tu o poznání více.

Crazy Squeeze staví na klasickém americkém rocku v jeho nejlepší tradici. Prolínají sytý kytarový sound s chytlavými melodiemi a refrény, které mají potenciál zavrtat se vám do hlavy svou bezprostředně čarovnou banalitou, v tom nejlepším slova smyslu. Celé album by mohlo směle soutěžit s klasickými glam rockovými hity počátku sedmdesátých let, na něž se v eklektických tanečních kreacích zmítaly tehdejší teenagerky.

Savior Of The Streets v mém světě přesně spadá do kategorie desek, které by měly být velké, zvláště v kontextu toho, v jaké kreativní žumpě plné výkalů se brodí populární hudba poslední dvě a půl dekády, aby se do nich bořila hlouběji a hlouběji. V alternativní realitě bych si patrně při puštěném rádiu s Crazy Squeeze notoval jejich Let’s Go, Let’s Go, v té naší při úvodních tónech jakési prefabrikované nudy raději přelaďuji na mluvené slovo a naštěstí mám gramofon, kde se mi točí tahle deska.