Je tu další díl rubriky, ve které prohledáváme osobní přehrávače a vždy vám přinášíme komentovaný výběr toho nejlepšího, co jsme v nich našli. Teď už víme, co právě teď poslouchá Tchichiman, promotér, DJ, šéf Tchichimania Records a především pražský seladon.
Co mám v přehrávači? Většinu pro mě zásadní muziky se snažím mít na vinylu. V mp3 přehrávači mám tak z půlky muziku fungující jako kulisu do MHD a k řízení, ale taky to, co vlastním na vinylu. Slovo kulisa není nijak pejorativní, všechno, co tam mám, si zaslouží pozornost a vážím si tvořivosti těch lidí, ale sami to znáte, jak to tak bývá, a co má ze sympatie větší rotaci a co je jen výplň.
Ceremony – Rohnert Park
Pokud se nepletu Ceremon
y hráli před Gorilla Biscuits a dost možná jeli i nějaké to package metalové tour. Dost možná vydávaj desky jako na běžícím pásu a třeba už ani neexistujou. Nejsem bohužel tak velkej fanoušek, abych to zvládal sledovat. Co se mi na nich líbí, jsou dva designy. Tričko, co měli v merchi s Billy Idolem a odkazem na jeho velký hit s napsaným CERE – MONY, MONY. A pak obal desky Rohnert Park. Je to parádně bělošskej, předměstskej motiv. Léta dospívání moje, a nejspíš i nejstarších členů kapely. Osmdesátky řízlý následující dekádou. Je to skvělej obal a je to skvělá, nasraná, silná deska!
The Hunters – Art Electric
The Hunters hráli na svém podzimním tour dva koncerty také v ČR. Mám ten dojem, že pražskej koncert byl propadák. Já jsem je viděl v malý bavorský vesnici, z který byl výhled na Orlí hnízdo. A rozsekali to! Kapela, jejíž image a hudba pro mě stojí na dvou opačných pólech. Je to jedna z desek, kterou poslouchám úplně nejvíc, zvlášť pokaždý, kdy se cítím citově vyprázdněn. Téměř v každém songu najdeš kus duše autora, nenaplněný vztahy a touhy. Vše umocňuje jednoduše hezkej vokál zpěváka, kterej ale prostě vypadá jako vágus. No, kytarista taky, basák taky, a bubeník vypadá jako somrák. Umyl bych je a byli by k sežrání o dost víc! „Born To Run is blasting from the stereo. This is all I have and I dont want it to go.“
Landmine Spring – Complete Ride Session
Deska, kterou mi udělali Samuel Records velkou radost, nahráváno v letech 98/99. V tý době jsem žil pouze pro koncerty, ten konkrétní víkend. Starší kluky jsem před Sedmičkou obcházel stometrovým obloukem úcty a zvědavosti a sehnat Vansky bylo ještě pár dalších budoucích let téměř nemožný. Vůbec nevím, co sem v tý době dělal v zimě, i tahle deska je taková optimisticky letní. A hlavně nestárne a snese srovnání s tím, co se hrálo v tý době za mořem, kde sis pro ty Vansky mohl dojít krásně a jednoduše.
Chamberlain – Five Year Diary 1996 – 2000
K pochopení, jak je tahle deska plná super muziky, stačí, co je vyfoceno na přední a napsáno na zadní straně: „This is the last train out and I’m gonna ride it.“
Falling Forward – Hand me Down
Tenhle vinyl jsem zcela překvapivě koupil v Pancoru, ale v době těsně před tím, než tenhle obchod zmizel nenávratně v propadlišti. Vzpomínám si, jak Míra tenkrát provozoval (nebo zvučil?) klub stejného jména v centru Prahy. Tenkrát jsem tam poprvý viděl Better Way a napleskali mi tou smrští půlky… Tahle deska Falling Forward je super, mám sice malinko radši jejich čtyř-písničkový EP, ale to už je takovej masterpiece, že když řeknu radši, znamená to, že Hand me Down miluju a to EP na Doghouse Records posílám bohům na Saturn.
Joe Jackson – Look Sharp!
Musím dát šest kapel, ať je top 5 kompletní! Joe Jackson. Miluju Joe Jacksona! K vaření, čtení, oblíkání nebo jen koukání z okna. Skvělej chlápek a skvělá každá deska, kterou udělal!
