Máme pro vás další díl rubriky, ve které prohledáváme osobní přehrávače jak hudebníků, tak naší redakce. Pokaždé vám přinášíme komentovaný výběr toho nejlepšího, co jsme tam našli. Tentokrát jsme zjišťovali, co aktuálně poslouchá Štěpán Málek z N.V.Ú.
Patti Smith – Banga
Tahle dáma mě dostává, čím jsem starší víc a víc. Před pár lety jsem ji viděl a slyšel poprvé live ve Vídni a od té doby mě naprosto uhranula, ta směsice neokázalosti, intenzity, jemnosti a drive, síla projevu na n-tou a charisma, které by se dalo krájet. A tak to cítím i z desek ze všech jejích období. Fascinuje mě jak někdo v letech a po letech neztrácí nic ze sebe a není parodií sebe sama. Na Patti mám asi těžkou závislost.
Social Distortion – vlastní výběr
S touhle partou to mám obdobně jako s Patti Smith, mám je rád od jejich prvotin. A vděčím jim za to, že mně otevřeli svět country v době, kdy se to v punkových vodách ještě nenosilo, díky jim jsem zjistil kdysi dávno, že i v tomto žánru jsou počiny, které mají svoji sílu. Přitom za socíku v mém punkovém pravěku pro mne country byl „třídní nepřítel č.2“ hned po zasmrádlé popině, kterou jsme byli krmeni z médií. Díky jim jsem zjistil, že i tenhle žánr lze vstřebat i jinak než jako parodii, jak to mnohé punkbandy činily. Dnes je outlaw country nedílnou součástí scény a jména jako Mojo Nixon, Hank Williams 3 nebo klasici typu Johnnyho Cashe, Willieho Nelsona, ale pro mne i Pavla Bobka mají v mém uchu své pevné místo. Takže asi tak.
Ironboss – Hung like Horses
Tehle oddíl jsem objevil v levných knihách a veden pocity jsem ho koupil naslepo, tedy spíš nahlucho a…. je to nářez, blues (které miluju téměř ve všech podobách), country, jižanský rock prosnoubené s punkovou syrovostí, prostě poctivá chlapácká muzika, kde věřím každý tón, každou notu. Samozřejmě jsem si je hned díky netu prolustroval a vřele doporučuji
Human Fault – No není tady krásně
Human Fault, pro mne podobně jako Just War, objev sezony. V tomto případě je to nekompromisní a arcinaléhavý nářez s ženským zpěvem, frontwoman jsem měl možnost poznat osobně a jak mi zachutnali hudebně, tak i ona jako člověk moc fajn. Tahle parta mě vážně rozsekává, hudebně, textově, ostré jak nejlepší chilli. Věřím, že Human Fault ještě svoje na scéně řeknou. Opět vřele doporučuji. Energie v množství větším než malém. Ve svém top ten je má i moje partnerka, takže nám doma hrají dost často a ne a ne se jich nabažit….
Heretix – Obdobie neistoty
Heretix se svým neortodoxně pojatým punkem, jak hudebně, tak textově. Moc se těším i na jejich novou desku. Chápu, že „klasickému punkerovi“ jedoucímu dle šablony pogo, pivo, provokace tahle parta asi nikdy po chuti nebude, jejich sofistikovaná naléhavost v textech i hudbě se mi zaryla pod kůži a vím, že tam bude napořád. Jinak pro neznalé, bubnuje u nich Miko (ex Zóna A) a věřím, že u fans, kteří se nespokojí jen s punkovými klišé, tahle parta musí zabodovat. Pro mne osobně asi jeden z nej, nej počinů, který slovenská scéna zplodila.
