Nový díl populární rubriky bude v režii Radka Pavloviče, kterého jste mohli vidět a slyšet v řadě kapel různých žánrů, aktuálně v Decultivate či Flowers for Whores. V současné době ho živí organizování a propagace koncertů pro agenturu Obscure Promotion a práce pro obří festival Brutal Assault. Jinak je zakladatelem River Promotions, kteří se postarali o pražské koncerty Zoly Jesus, Blank Lung či slovutných Thee Oh Sees. A tohle je výběr desek z jeho přehrávače.
Nasum – Helvete
Oprášenej klenot a pro mě rozhodně nejposlouchanější deska posledních týdnů. Když to v roce 2003 vyšlo, strašně mě to dostalo. A dostává mě to i dneska. Na jednu stranu je to nekompromisní buldozer – celá kolekce 22 songů je jak 22 kol v ringu. Na druhou stranu to je skladatelsky progresivní (v rámci žánru určitě), občas groovy a vlastně i celkem “hitový”, takže to nenudí ani po letech. Podle mýho byl Mieszko génius, kterej posunul grindcore do novýho tisíciletí. Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme o tom vést spory… Škoda, že jsem je nikdy neviděl naživo.
[youtube id=“dUksLmd8vUg“ width=“620″ height=“360″]
Khanate – Khanate
Kdyby nenávist měla dostat soundtrack, zněla by jako Khanate. V žánrově podobnejch hudebních souborech často přijde moment katarze – takovej ten riff, co uleví tomu tlaku a všechno jakoby zasadí do kontextu, jestli víte… Tak u Khanate tohle vůbec není, to je prostě nepříjemnej tlak bez chvíle na vydejchání. Baví mě tenhle fuck off přístup, žádná katarze, jen otravnej vokál, neurotický kytary, vazby a hnusný pískání. Neskutečná kapela a velká inspirace jednoho projektu, který právě vzniká v Praze, ale zatím pssst.
[youtube id=“agWDggjI0Pw“ width=“620″ height=“360″]
Mamiffer – The World Unseen
Větší kontrast k Nasum nebo Khanate abych pohledal, ale co nadělám…prostě mám takový období. The World Unseen je hodně zadumaná a hodně křehká deska od Aarona Turnera a jeho manželky Faith Coloccii, ke který se vracím pokaždý, když potřebuju vypadnout z tohohle uhoněnýho světa. Nikdy mě v tomhle nezklamala. Tohle album má totiž atmosféru totálního zenu na chatě schovaný uprostřed lesa. Ideální hudba ke knize Cabin Porn.
[youtube id=“MiW4UBSK1g0″ width=“620″ height=“360″]
Bernard Herrmann – Jáson a Argonauti OST
Podle mě král filmovejch soundtracků, kterej dokázal bejt temnější než kdejakej black metal, je už stabilní součást mýho přehrávače. Rád se přehrabuju v jeho bohatý diskografii, pokaždý dávám něco jinýho. Aktuálně přehrávám nejvíc soundtrack k filmu Jáson a Argonauti, i když upřímně největší Herrmannovy perly jsou samozřejmě filmy Taxi Driver, Psycho a Vertigo.
[youtube id=“SHWJ0gY6XLE“ width=“620″ height=“360″]
Whoresnation – Mephitis
Starší věci těhlech Francouzů mě neoslovily, ale zbrusu nový album je super. Drtící zvuk a supr songwriting, kterej jde bez vytáček rovnou k věci, takže dvacetiminutovka uteče jak voda. Nepovažoval bych se zrovna za experta, ale pokud zní grindcore v roce 2018 takhle, tak je svět ještě v pořádku.
[youtube id=“6J3cPZDIcVY“ width=“620″ height=“360″]
Wooden Shjips – V
Zase žánrovej skok do úplně jinýho světa. Zasněná minimalistická psychedelie, kterou vaří Ripley se svejma kumpánama pod značkou Wooden Shjips, mě fascinuje už roky. Vlastně dost dobře nechápu, co mě na tom swingujícím kolovrátku tak baví, ale jsem prostě fanoušek až za hrob. Takže i aktuální deska V mě vzala, ačkoliv v porovnání se starší tvorbou to není úplně na plnej počet bodů. Mám v blahý paměti jejich moc hezkej koncert ve Vídni v únoru 2014. O nějakej pátek později jsme je taky dostali do Prahy a prodělali i peníze na svačinu, ale stálo to za to.
[youtube id=“1HYT8sEDl0U“ width=“620″ height=“360″]
