Co má v přehrávači Peťan z Louty?

Nahlížíme do osobních přehrávačů našich oblíbených muzikantů a i proto tu je další díl této rubriky. Už víme, co nejvíc poslouchá Peťan, frontman našláplých punkrockerů Louty z Roudnice nad Labem. A dejte si Louty naživo třeba na pražském křtu nového alba ústecké Houby 20. září v klubu Vagon. 

Not On Tour – Bad Habits

Dlouho jsem znal jen název týhle Izraelský smečky, ale v lednu 2017 mě kluci vytáhli na koncert, kde bylo jen pár lidí, a od tý chvíle mi vlajou zbytky mejch vlasů. Rychlý, krátký, úderný, melodický hitovky, kde se nic neopakuje a přitom je v nich všechno. Zpěvačka Sima má boží hlas, na pódiu vypadá skvěle a dává neuvěřitelnou energii. Moje oblíbený songy jsou Rumors a Maybe One Day. Not On Tour jsou pro mě čistá energie.

The Baboon Show – Radio Rebelde

Jednoduchej divokej švédskej rak, ze kterýho je občas slyšet proletářská hymna, ale i AC/DC a ABBA. Na koncertě je to živelná punková smršť se vším všudy. Mě na tom baví, jak se vlastně hrozně vymykají všem zbytečnejm škatulkám a jsou výrazný. Celou tu fascinaci tím „správným“ komunismem a rovností si vykládám nějak tak romanticky po svým. Můj děda by ale jejich koncert nepochopil a mě byl dal dělo za to, že jsem na ně tančil. Celá ta deska je naprosto dotažená, LP jsem si koupil na koncertě, a baví mě i na pátej poslech.

Get Dead –  Honesty Lives Elsewhere

Z nějakýho důvodu mě vždycky bavily punkový kapely trochu nasáklý chlastem, a nevím proč, ale Get Dead na mě tak působěj. Mám rád vlastně všechny jejich věci i polohy, včetně tý akustický. Skejty, pivko, Kalifornie, ranní prohry, a to všechno pod taktovkou Fat Wreck Chords. Na jejich posledním koncertě v Crossu jsem jejich kytaristovi ukradl kraťasy – byl jsem opilej – a on mi vzal mikinu, takže si máme co vracet.

The Detectors – Deny

The Detectors jsou mi hrozně blízký jak svejma postojema, tak hudbou. Libí se mi, že nemluvěj jenom o náckách a rasismu, ale i o sexismu a homofobii, což jsou témata, který jsou u nás na koncertech podle mě pořád trochu tabu. Along the Way je píseň, kterou bych si přál jednou napsat, refrén, co tě nutí uhánět na skejtu někam pryč, a Chazz Valentine jako host. To nemá chybu. Jednou jsme s těmahle „Anti-Flag z Hamburku“ hráli v Teplících na Božáku a jejich set to tam totálně rozsekal. Od tý doby je pouštim v dodávce, ať už jedem kamkoliv.

Sean Wheeler and Zander Schloss – Other Desert Cities

Poslední, co tu mám, je moje obrovská srdcovka – dva punkový hrdinové, který o sobě říkaj, že punkrock jim zničil život, ale že bez něj nemůžou bejt. Ani nevím, jak se ten hudební styl jmenuje, možná americana, možná blues, možná punk. Každopádně jsou to dojemný a uvěřitelný příběhy, co vás dostanou. Je ale jistý, že Throw Rag ani Circle Jerks to moc nepřipomíná. Peace!