Letos je to deset let od prvního dílu rubriky, v níž pro vás neúnavně zjišťujeme, co aktuálně poslouchají osobnosti hudební scény. Tentokrát jsme nakoukli do playlistu Mouchovi, baskytaristovi pražských Nežfaleš. Ti letos slaví 20 let existence kapely – popřát jim můžete třeba na výročním koncertě v listopadu v Rock Café, anebo už tenhle víkend, v pátek v teplickém Knaku a v sobotu v pražském Futuru.
Blackout Problems – Dark
Na prvním místě nemůžu zmínit nikoho jiného. Tahle mnichovská banda už nějakou dobu naprosto ovládá moje playlisty. Nikdy nezapomenu, kdy jsem je víceméně náhodou viděl poprvé. Šel jsem se podívat na Just for Being do Rock Café a koukám, že tam s nima hrajou nějaký Němci. No, tak mrknu. Silný intro mě zaujalo. Jakmile ale zazněl první takt bicích, začalo to se mnou házet, jako by mi bylo zase šestnáct. Tak tohle je ta pověstná energie, kterou mají kapely předávat lidem! Od tý doby furt otravuju v Rock Café na baru Šimona, ať je co nejdřív udělá znovu. A věř mi, tohle bys měl/a zažít! Mohl jsem tu zmínit jakoukoli z jejich desek. S žádnou nešlápneš vedle. Teď ale vede jejich poslední deska z roku 2021, skvělý melodie, energie, synťáků tak akorát a naléhavej zpěv se skvělýma textama. Sakra, musím si to jít hned zas pustit.
Frank Turner – FTHC
Je potřeba k Frankovi něco dodávat? Kdo ho někdy viděl živě, nemůže ho nemilovat. Na každou jeho desku se těším jako malý dítě. Po dvou klidnějších albech přichází zase jedna našlapaná a energická deska! Nechápu, jak to dělá, že pořád sype jeden hit za druhým, ale neuvěřitelně si to užívám. K tomu není potřeba nic víc psát, to si jdi prostě pustit!
Těším se na další jeho koncert a pověstnou Wall of hugs!
The Menzingers – After The Party
No a když mám chuť na něco klidnějšího, vždycky rád sáhnu po After The Party od The Menzingers. Pořád jsem nerozklíčoval, čím přesně to je, ale vždycky mi tahle deska zvedne náladu. A videoklip k titulní pecce After The Party je už docela dlouho můj vůbec nejoblíbenější klip vůbec. Krásně hraje na moji romantickou strunu. To si taky rozhodně pusť!
Gambles – Trust
Mohl jsem tu zmínit hromadu kultovních punkrockových desek, protože skoro žádná v mým playlistu nechybí. Ale řekl jsem si, že se spíš podělím o jeden svůj soukromý objev.
Týpek, kterej se jednoho dne prostě vysral na práci, vzal kytaru a napsal neskutečně silnou desku, melancholickou, smutnou, osobní…
Někde jsem slyšel, že je to novej Bob Dylan. S tím nemůžu než souhlasit, možná ještě s lehkým nádechem Cohena. Od tý doby, co jsem tohohle chlápka objevil, mi dělá soundtrack ke všem depresivním dnům. Vím, že písničkářů je jako sraček, ale tenhle za poslech rozhodně stojí.
Martin Matys – Martin
Vzhledem k tomu, že rap miluju od puberty úplně stejně jako kytary, nemůžu tu nezmínit i nějakou desku z tohohle žánru. Člověk dneska musí hodně pečlivě pátrat a vyzobávat, ale někdy to stojí za to a objeví perlu. A přesně takový případ je i debutová deska Martina Matyse – Martin z roku 2018. Matys se úplně vysral na všechny současný rapový klišé a natočil neuvěřitelně osobní, autentickou a silnou desku. Tuhle mě napadlo, že kdyby Kurt Cobain dělal rap, takhle nějak by to asi znělo. A opět nemůžu nezmínit videoklip. Zapomeň na to, co si slyšel/a o rapových klipech a pusť si ten k songu Tlak. Vizuální skvost!
