Každou středu prohledáváme osobní přehrávače jak hudebníků, tak naší redakce. Pokaždé vám přinášíme výběr toho nejlepšího, co jsme tam našli. Dnes jsme se mrkli na našeho neúnavného recenzenta a rádiového moderátora Martina. A jelikož se dlouho nemohl rozhodnout, kterou desku vyhodit, výjimečně vám přinášíme komentářů šest.
Bob Mould – Silver Age
Postarší pán, který před prakticky třiceti lety zásadně ovlivnil vývoj amerického punku a alternativního rocku obecně, coby frontman Hüsker Dü, je zpět v té nejlepší formě. Po rozpadu Hüsker Dü vydal několik úžasných alb s kapelou Sugar, ale jeho sólová tvorba byla vždy poněkud nevyzpytatelná. Ovšem se Silver Age se vrátil v čase někam do éry pozdních desek Hüsker Dü, nebo toho, co tvořil se zmíněnými Sugar. Silné rockové písničky, postavené na až neuvěřitelně silné atmosféře a vražedných gradacích. I kdyby ničím dalším, tak už jen totálně podmanivou písničkou Star Machine je tohle deska, která jen tak neopustí můj přehrávač. Jen si kladu otázku, proč se vinyl Silver Age prodává jednou tak draho, než jakákoliv jiná normální deska, je ze stejného vinylu, i stejného papíru, vylisovaná na stejných strojích. Hipsterskej vinylovej snobismus sucks, ale totéž platí kupříkladu i o deskách Off!
Modern Action – Molotov Solution
Zatím jediné album téhle kapely z jihokalifornské Pomony je pro mě asi jednou z nejlepších desek posledních několika let a můj přehrávač v podstatě neopouští od okamžiku, kdy vyšla. Skvělá ukázka jihokalifornského beach punku, nabitá melodikou i energií. V sestavě najdete členy The Bodies a Dana Travantiho z The Briefs, ostatně otisk obou kapel je i tady znát, ovšem Modern Action čerpají především z kapel jako Simpletones či The Crowd a dělají to skvěle. Co naplat, v jednoduchosti je síla.
X – Los Angeles
Deska, která mě asi nikdy nepřestane bavit a ukázka toho nejlepšího z první vlny Los Angeles punku. Syrová energie raných dnů tamní scény se tu pojí se silnou lyrikou, pro kterou měl John Doe vždycky cit a spolu s Exene ji dokázal podat s nedostižnou intenzitou a navíc, s pro éru punku neobvyklou, rockabilly ovlivněnou kytarou Billyho Zooma. To celé pod producentskou taktovkou Raye Mazareka, který nahrávku obohatil i o pár klávesových linek. Pro mě jedna z nejlepších desek všech dob.
Inepsy – Madness And Overkill
Finální nahrávka kanadských Inepsy. Punks, co zněli jako Motörhead ve svých nejlepších časech. Kapela, která mě dostala okamžikem vydání svého prvního EP a nikdy mě bavit nepřestala. Možná i dík tomu že do značné míry svým soundem evokuje kapely, které mě bavily v pubertě a které mi chyběly. Metal punk v tom nejlepším smyslu slova!
De Hoje Haele – Kold Og Traet Og Bange
Kodaňské trio, které je každou deskou lepší a lepší. Bavil mě první singl, demo i album, ale to, jak mě dostane tato, zatím poslední nahrávka, jsem nečekal. Čtyři parádní písničky, mající v sobě jakési zvláštní kouzlo, v sobě míchají punk s klasickým dánským rockem a post punkem do neuvěřitelně chutného koktejlu.
The Sods – Under En Sort Sol
Druhé album jedné z prvních punk kapel z Dánska. To je, oproti na svou dobu divokému debutu, již v duchu pomalejších kompozic a pochmurné post-punkové nálady, která ovšem stále stavěla na určité garážovosti a především, svým způsobem, neurotické atmosféře. Vlastně nevím, proč jsem tuhle desku vytáhl, asi jsem s nastupujícím podzimem potřeboval něco zádumčivého a zároveň jsem si ověřil, že LP Under En Sort Sol bez problémů přežila zkoušku časem.
