Je tu další díl rubriky, v níž prohledáváme přehrávače jak hudebníků, tak naší redakce. Pokaždé vám přinášíme komentovaný výběr toho nejlepšího, co jsme tam našli. Dnes víme, co poslouchá Lucy, baskytaristka holčičích Sour Bitch a naspeedovaných Thunderbirds.
Že mam ráda Backyard Babies, The Clash, The Smiths nebo Black Flag, ví asi každej, kdo mě zná, nebo mě viděl na nějaký pouštěčce kolem druhý ráno a tak čtvrtý dvojky vína. Zkusila sem proto vybrat věci, který nejsou až tak notoricky známý a nebo by se možná u mě až tolik nečekaly.
Bonus – Náměstí míru
Rok 2010, jedeme hrát do Karlových Varů (auto mimochodem řídil Kráťa, ahoj!) a naše bubenice mi říká: „Slyšela jsi už nový Sporto?“ Neslyšela. A tak jsem se dostala k tvorbě Martina Hůly, původně z Ememvoodoopöká, stáj Silver rocket. Náměstí míru je druhej počin jeho novýho projektu nazvanýho Bonus a pro mě představuje jedenáct dost silných songů, nahraná osobní terapie a doporučila bych ho všem, kteří jsou čas od času přesycení kytarovkama jako já.
Kung-Fu Girlz – Better Late Than Never
Na nový Kung-Fu holky jsem čekala jak na smilování a čekání se vyplatilo. Klukům se povedlo zachytit tu neuvěřitelnou energii, co předváděj na podiích, a hned první track Woods and Meadows je naprosto přesně vystřelenej a spoustu kapel by se od nich mohlo učit, jak se dělá úvodní písnička alba/EP. Kytarový sólo na začátku Sweet Beggining mi připomělo U.S. Bombs a na to já slyšim, zpěvnej refrén už jen podtrhuje to, že kluci moc dobře ví, co dělaj. Nejvíc ale doporučuju Kung-Fu Girlz vidět naživo, třeba hned 14.2. ve Futuru společně se Slobodnou Európou a…
The Unholy Preachers – Troublemakers
Tuhle desku už tu přede mnou zmiňoval i Woody, ale co se dá dělat, je to nejlepší českej počin roku 2012 a všichni to víme. Zkoušela sem podle bandzone a starých diářů dát dohromady, kolikrát jsem je mohla vidět naživo. Upřímně, nevim. Ani nevim, kterej koncert označit za nejlepší, protože mě bavili vždycky stejně – moc! Z desky mam osobní trojici nejpřehrávanějších songů This is a war, Drop the knife a Captain Readysoul a z těch prostě nedokážu vybrat tu nejlepší. Na celým albu mi vadí jen jediná věc, že neobsahuje Are you ready to go?, jednoznačně největší Unholy hitovku ever. Tak příště, jo!
Gallows – Gallows
A pokud jsem zmínila nejlepší českou desku uplynulýho roku, tak i v zahraničí mam jasno. Původně sem si myslela, že Gallows bez Franka budou průser. Naopak. Dodneška se vidim na Mighty Sounds, jak začínali svůj set Misery a když dohrálo klavnírní intro, přiběhl Wade a zařval „Fuck!“ a já skoro štěstím zařvala taky. Stejnojmená deska Gallows mi vyšla prakticky na narozeniny, je to od první vteřiny sypačka, nezaznamenala jsem jediný pochybení nebo špatnej song. Mym favoritem je Austere nebo Odessa, i když mi původně přišly jako nejslabší články. Ke Cross of Lorraine je skvělej černobílej klip, žádný příkrasy a jen čistej nářez, podobně jako celý album.
Delilahs – Greetings from Gardentown
Protože hraju v Sour Bitch, tak ode mě většina lidí čeká, že mezi moje srdcovky budou patřit hlavně celodívčí, nebo front-woman kapely. Bohužel tomu tak není, ale Delilahs do mýho přehrávače patřej, podobně jako by měly patřit do toho vašeho, ha. Greetings from Gardentown je deska do auta na prázdninovou cestu na chatu s otevřenym okýnkem a otevřenym pivem. Pochmurnější Melting Gaze střídá pecka, jako je Skirt Song, skoro jak vystřiženej z devadesátkovejch riot grrrls kapel. Muriel má neskutečně příjemnej hlas, i když místama umí taky pěkně zavrčet, což se do jejich indie-garage střihu jednoduše hodí. Holky a kluci ze Švýcarska přijedou v únoru do Prahy, 20.2. ve společnosti Dirty Blondes a Nano budou ve Futuru a já se těším!
