Máme pro vás další díl rubriky, ve které prohledáváme osobní přehrávače jak hudebníků, tak naší redakce. Pokaždé vám přinášíme komentovaný výběr toho nejlepšího, co jsme našli. Tentokrát se dozvíme, co poslouchá Jakub z Cecek Records.
Poslouchám nejčastěji kazety a CD. V autě mám CD přehrávač, takže poslouchám CD. Pouštím si originál CD, protože mám rád, když je k tomu nějakej obal, obrázky, fotky, písničky, informace … Prostě něco, co ti pomůže si o tý kapele udělat komplexní obrázek, nebo se ti připomene zážitek na koncert či festival, kde si je viděl na živo. Tím, že poslouchám originál CD, podporuju kapely a vydavatelství. Přijde mně to přirozený, protože také jedno malé mám a vím, že to není jednoduchý. Kazety si pouštím doma, protože mám hodně starejch kazet od roku 1995, kdy jsem si koupil první. Mám je spojený s mými začátky, jak návštěvníka, tak organizátora koncertů. Většinou ve mně jejich poslech probudí pozitivní vzpomínky a trochu nostalgie. No a když dohraje strana A a musíte otočit na stranu B, tak je to signál pro přerušení práce. Případně se najíst, nebo si udělat něco k pití. Momentálně mám spíše punkové období, ale poslouchám všechno od jazzu až po death metal.
CD: Lagwagon – Hang
Musíš si to poslechnout vícekrát a pak tam najdeš ty vychytávky a melodie. Lagwagon mají svůj specifickej styl a smysl pro humor. Kluci trochu přitvrdili, ale to je jen dobře. Vždycky se mně u nich líbilo, že maj cit vymyslet písničku, která tě chytne. Přitom to nenudí a není to stereotypní. Přesně tohle výše uvedené se jim na novém albu povedlo. Mám je už skoro 20 let rád. Vzpomínám, když jsem na nich v roce 1997 byl poprvé v Rock Café. Tehdy jim měli předskakovat Blink 182, který nepřijeli, ale hráli tam jako předkapela i skvělý Beatsteaks. Taky měli nějakej čas útlum, ale tohle CD se jim moc povedlo. Takže, když na mě jde nějákej splín, tak tihle borci ho uměj svojí muzikou rozmělnit. Jsem rád, že jsou zpátky v plné síle.
CD: Pennywise – Yesterdays
Pennywise maj opět na pódiích staronovýho zpěváka. U nich se mně líbí, že se s tím prostě neserou. Přímočarej, nekomplikovanej skate punk. Prostě jako když jedeš na prkně a cestou zdoláváš překážky a skáčeš různý triky. Tohle mě vždycky zdravě nasere a motivuje. Sice tohle album nepatří k těm nejlepším od Pennywise, ale misi myslím splnili celkem úspěšně. Když řídím a potřebuji se někam rychle dostat, tak s touhle muzikou to jde samo. Jen jde o to, aby člověk nezapomněl, že řídí auto a ne skateboard.
CD: H – BLOCKX – Time To Move
Německej crossover tu byl známej asi nejvíc díky Guano Apes, ale já měl nejradši tuhle sympatickou partu. Na jejich CD z roku 1994 jsem narazil v jednom bazaru s CD a bylo jasný, že ho musím mít doma v originále. Pecky jako Move nebo Risin´ High mě nenechaj nikdy v klidu. Trochu mně to dává vzpomenout na party té doby, na který jsem hodně chodil. Našrot, Insania, Slut, GNU, MAD-House Chicago I.R.A., Kurtizány z 25. Avenue, Jolly Joker, Fourth Face… To byly zlatý časy crossoveru, který se už nikdy nevrátěj. Crossover je dneska vlastně největší underground, protože na tyhle kapely dneska přijde 20 – 40 lidí (pokud teda ještě hrajou, nebo nedopadly jako Support Lesbiens ). Starý už jsou jinde a mladý to nezajímá. Každopádně tohle CD nabízí pasáže vostrý i uvolněný. Je to mix metalu, hardcoru, rapu, punku… a dalších stylů. Jo časy Faith No More, Clawfinger, Headcrash nebo Rage Against The Machine už jsou pryč.
kazeta: Zóna A – Nie je to tak zlé
Tuhle kapelu mám prostě rád. Dokáže napsat melodické, chytlavé a zapamatovatelné písničky, které reflektují život. Navíc texty na tomhle MC nejsou vůbec špatné. Písničky jako: Tie dni su preč, Pravda neexistuje, Posledný Mohykán, Mladosť je radosť, Kde ste boli? a další… jsou prostě hity. Bývalý kytarista Leďo měl cit pro jednoduché, ale svým způsobem geniální riffy. S některými názory zpěváka Koňýka sice nesouhlasím, ale tu mediální masáž jsem neschvaloval. Vždycky si na Zónu A rád zajdu, když zrovna nejsou společensky znavení tak, že jim to znemožňuje kvalitní výkon. Kluky z kapely mám rád, hlavně bubeník Tuleň je fajn chlapík. Nedávno mě jeden zpěvák jedné nejmenované kapely, která díky Zóně A vylétla nahoru, říkal: „Ty vole, já je mám rád, jenže to nemůžu nikde říkat, jinak bych dostal do držky a už vůbec s nima nemůžeme hrát, protože to by skončilo ještě hůř.“ To mu tedy nezávidím, protože já si budu poslouchat, co chci, a tahle kazeta je prostě povedená. Taky mě zaujalo, že ji vydalo ANK legendárního manažera Petra Růžičky, kterej je teďka zavřenej někde v Norsku. Tohle spojení je prostě vzpomínka na divokou dobu se všemi zápory a klady včetně mých začátků v hudbě.
kazeta: Nežfaleš – Best Of Cecek Years 2008 – 2012
Tahle kazeta je skvělá věc, protože zachycuje Nežfaleš v krásných letech, kdy šli krůček po krůčku nahoru. Nevyhnuli se jim personální rošády ani osobní vzestupy a pády. Především je tahle kazeta chutným mixem dynamického punk ´n´ rollu s trefnými texty zpěváka Radka, kterej to tak nějak roky táhl a teď si musel odfrknout. Trošku jsem si přihřál svojí polívčičku, ale to snad starýmu ješitovi odpustíte. Je to průřez ze tří CD. Ber dokud dávám 2008, Pár lacinejch triků 2010 a Každej klub i bar 2012 + jeden song novinka. Osobně mám nejradši písničky z prvního CD. Ty druhý dvě nejsou špatný, ale je tam cejtit trocha pohodlnosti a uspokojení, což také není na škodu, ale jako všechno – má to svoje rizika. Je to takovej hezkej dárek pro sběratele a fanoušky. Moje nejoblíbenější písničky na tomhle MC jsou: Halucinogen, Oldschool, Ségra, Úspěch, Sudá a lichá, Druhej dech…
