Máme pro vás další díl rubriky, v níž prohledáváme osobní přehrávače nejen hudebníků, ale i naší redakce. Pokaždé vám přinášíme komentovaný výběr toho nejlepšího, co jsme našli. Pro dnešek se dozvíme, co poslouchá Igor, zpěvák a klávesák brněnských My Dead Cat.
Radioactivity – s/t
Dirtnap Records jsou pro milovníky powerpoppunku stěžejním labelem. Za projektem Radioactivity stojí stará známá postava – Jeff Burke z Marked Man. Kdesi jsem četl, že celej náklad téhle desky byl pryč během týdne, a ani se nedivím – třináct hitů s refrénama, který se vám vryjou pod kůži hned po prvních pár posleších, což myslím ukazuje, že máme co do činění s novodobou klasikou žánru.
The Estranged – s/t
Nenechte se zmást eponymností desky, tohle je už asi čtvrtá řadovka (počítám-li i kolekce singlů) portlandských pohrobků Remains Of The Day. Od původního skoro revivalu Wipers se dostali k osobitýmu pojetí postpunku, ve kterým slyší někdo Joy Division, jinej zas The Cure, já se držím vlastní škatulky „smutnej garážovej rokenrol“. Na téhle desce se definitivně propracovali k „mature“ zvuku, kde podstatnou roli hraje klavír. Ale viděl jsem to i naživo zahraný jen s jednou kytarou, bez klavíru a bylo to super. Je vidět, že hlavní na téhle kapele je unikátní songwriterskej styl a rafinovaná souhra kytary a basy. Pro koho je to moc měkký, zkuste začít od první desky Static Thoughts.
V/A – Killed By Deathrock Vol. 1
Newyorskej label Sacred Bones je jeden z mých oblíbených. Pokud ale nejste milovníci neopsychedelickýho rocku, tak asi těžko doceníte jeho kvality. Tuhle kompilačku ale doporučuju všem. Pojem death rock se používal v trošku jiným významu už od 50. let, ale tohle je záležitost začátku let osmdesátých. Pochopil jsem, že jako death rock se tehdy označovalo křížení post punku ala Joy Division s různejma gotickejma, surfovejma nebo hororrock´n´rollovejma postupama (nevím, možná kecám). Každopádně po sedmi letech hudební archeologie se nakonec podařilo shromáždit asi deset songů od kapel z celýho světa, z nichž většina neměla dlouhýho trvání a dnes jsou z převážné části zapomenutý a nevygůglovatelný. Zvuk některých krabiček je příšernej a styl hraní bubeníků neuvěřitelně primitivní, ale přesto (nebo naopak právě proto?) to má koule jak prase a ty songy jsou hity!
The New Flesh – Reality
No a tohle je současnej death rock, jak si ho představuju (nebo chcete-li death rock revival). To znamená tepající bicí s prokládanou hajtkou a salvama kotlů, zefektovaná basa, občasný sólíčka, utopenej (a trochu falešněj) zpěv, odkazy na anglický kapely 80kové nové vlny (já tam slyším trochu Siouxie And The Banshees a Killing Joke) a všudypřítomná industriální atmosféra úpadku, cynismu a splínu.
Deathfix – s/t
Opět deska bez názvu a tentokrát jde o lahůdku, kterou možná nestráví každej. Když se řekne Dischord, tak si většina vybaví asi Minor Threat nebo Fugazi. Zkuste si teď představit, kam až by došli Fugazi, kdyby pokračovali ve svým odklonu od hardcoru směrem k artovějším, proaranžovanějším kompozicím, jako třeba na Argument. Protože zhruba tam je asi současná podoba Deathfix, kde najdeme Brendana Cantyho z Fugazi společně s hudebníkama z mathrockových Medications. Na téhle se desce pánové vyznávají z lásky ke glam rocku a progrocku, takže zvuk je hodně uhlazenej, často slyšíme klavír a housle a všemu vládne úplně uvolněnej zpěv bez špetky agresivity. Ale čím víc posloucháte, tím se noříte hloubějc, a je to krásný!
