Máme tu další díl rubriky, ve které prohledáváme osobní přehrávače jak hudebníků, tak naší redakce. Pokaždé vám přinášíme komentovaný výběr toho nejlepšího, co jsme tam našli. Dnes vám prozradíme, na čem ujíždí klávesák Spots Harry.
Bridge to Solace – Where Nightmares and Dreams Unite
Maďarská hardcorová kapela se silnými melodickými kytarami a anglickými texty s pohledem na současný svět. Uronil jsem nejednu slzu, když oznámili rozpad kapely. Před pár lety mi je doporučil jeden známý a doteď je mám v přehrávači. Poslouchám je hlavně, když mě něco naštve nebo potřebuju zvednout náladu. Na tomhle albu jsou pro mě všechny songy hity, ale když už bych měl vyjmenovat, tak určitě Sundeath, Ruins nebo A Culture of Denial. Naštěstí mám vzpomínky z jejich koncertů z roku 2007 s Twelve Tribes na kopci a na tom stejném místě i o dva roky později. Ostatní alba jsou taky super, ale Where Nightmares and Dreams Unite je pro mě největší srdcovka. Kdo nezná, ať neváhá a jde si to poslechnout.
Dead Rabinz – Israhell
Mrtví rabíni z Tel Avivu hrají pořádně našláplej hardcore punk s nasranými texty, které například pojednávají o jejich životě v Izraeli, válce a jejich městě. V našich končinách ještě nikdy nehráli. Tenkrát mi je pouštěl cestou na koncert náš kytarista a moc se mi to zalíbilo. Vřele doporučuju pro fanoušky Purgen, kteří nic jiného neznají. Kromě jiného jsou spřátelenými kapelami a jezdí společně nejedno tour po Rusku.
Astpai – Efforts And Means
Tahle rakouská partička mě rozsekala na nedávném koncertě na Sedmičce s The Flatliners a Worldhood. Slyšel jsem je tam poprvé, i když ten název jsem podvědomě znal. Tak jsem si udělal radost a zakoupil si tuhle desku. Při poslechu doma dostává gramec pěknej zápřah. Můj největší favorit z alba je song Honest or Sentimental. Pohodovej punkrock.
Non Servium – El Rodillo del Kaos
Tuhle antifa Oi! punkovou kapelu ze Španělska nemusím nějak extra představovat. Jejich poslední počin El Rodillo del Kaos mi udělal velikou radost, protože pro mě nová alba známých punkových kapel většinou končí zklamáním. V Matrixu jsem si užil výborný hodinu a půl dlouhý koncert víc než kdysi na Sedmičce, kde jsem viděl jen sloup, jak tam bylo přeplněno. A jaký song je pro mě nejlepší? VŠECHNY!
Prague Conspiracy – Renegades
Pro změnu zase něco pohodovějšího. A taky jedna z mála kapel, co poslouchám z českých luhů a hájů. Samozřejmě jako klávesák mám slabost pro klávesový linky a tady ten podklad hamondek je fakt libový :-) Musím uznat, že album vyšlo na jedničku a má to koule. Jejich koncerty jsou fakt živý a nenechají mě v klidu. Už se těším na další počin.
