Stále nahlížíme do osobních přehrávačů našich oblíbených muzikantů a zjišťujeme, co koho baví. A teď už víme, jak je na tom David, basák brněnských The Desperate Mind.
Anti Flag – The Terror State
Tohle album prostě nemá chybu. Anti Flag v ideálním mixu melodičnosti a nasranosti. Kéž by zase vydali něco tak dobrýho, co se dá poslouchat od začátku až do konce bez jedinýho přepnutí. Prostě nejlepší CD mojí asi nejoblíbenější kapely.
Drom – Tady bůh není
Hrozná depka, hnusný počasí, beznaděj a já nevím co ještě dalšího pochmurnýho si představím vždycky, když si tohle album pustím. Hrozně rád bych ho poslechl někdy ve sluchátkách večer v listopadu za deště na odlehlým hřbitově, ale mám strach, že by mě pak napadlo, že by vlastně bylo fajn se od tam nevrátit.
Silverstein – A Shipwreck in the Sand
Post Hardcore? Emo core? Metal pro děcka? Bylo mě celkem fuk, jak tomu říkali všichni okolo, mohl jsem to mít puštěný pořád. A vlastně pořád můžu, skoro se mi nechce věřit, že je tohle album skoro stejně starý, jako já, když jsem ho slyšel poprvé. Super mix melodických kytar, zpěvu, screamů, breakdownů…to prostě můžu.
Bring Me the Horizon – There Is a Hell Believe Me I’ve Seen It. There Is a Heaven Let’s Keep It a Secret.
Hroznej bordel, řízlej elektronikou a ani jeden čistej vokál. Jaký by to tak asi mohlo být? No přece hrozně super, ta elektronika je tam naprosto perfektní a obrovskej posun dopředu oproti předchozímu albu. Nejlepší deska, kterou Bring Me Tte Horizon kdy nahráli.
NOFX – First Ditch Effort
Pro mě nejlepší počin NOFX od The War on Errorism. Snad mě za to nikdo neukamenuje, nebo třeba nepředhodí prasatům. To album je tak plný energie, prostě svěží. Bez šílené přeprodukovanosti, natahování, prostě NOFX tak jak je mám nejradši. A z finální Generation Z mám prostě pokaždé husí kůži, i když už jsem ji slyšel asi tisíckrát.
