Co má v přehrávači Banán z Cardio Radio, I am Pentagon a Protijed?
Od roku 2012, kdy vyšel první díl téhle nekonečné rubriky, nás ještě nepřestalo bavit nahlížet do přehrávačů našich oblíbených muzikantů. Tentokrát jsme zjišťovali, co poslouchá Banán, kterého můžete aktuálně vídat za mikrofonem v kapelách Protijed, I am Pentagon a Cardio Radio. S posledními jmenovanými budete mít nejbližší příležitost v pátek 10. 1. v Rock Café, v sobotu ve Vagonu anebo v neděli v Klubu FAMU.
Ok, tak pojďme na to. Pravda je taková, že téměř každá deska, kterou jsem si v posledních dnech pustil, v sobě má alespoň nějaký oi element. Jestli vás to trochu překvapuje, tak nejste sami. Sám nemám tušení, odkud přesně to přišlo, ale prostě jsem tomu nechal volnej průběh a pěkně si podupával do rytmu. Konkrétně u těchto nahrávek.
Asta Kask – Med Is I Magen
Debutní album švédských Asta Kask z roku 1985. Geniální šlapavý punk se zpěvem v rodném jazyce, kdy jedna naprostá hitovka střídá druhou a celkový drive alba je pro mě dodnes nepochopitelný. Tady je všechno úplně správně – rovnováha mezi agresí, chytlavostí, melodiemi a lehkou lopatovostí je dokonalá, nápěvy nedostanete z hlavy, i když chytíte význam jednoho slova z padesáti. Tahle nahrávka se právem zapsala do zlatého fondu fenoménu jménem skandinávský punk a už v něm zůstane navždy. Jo a obal je samozřejmě top!
Akitsa – Credo
Spojení black metalu a oi odéru a postupů zní možná na první dobrou trochu šíleně, zvláště pokud jste ortodoxní čtenáři Kids and Heroes, ale kurva, funguje to jako nikdy. Tedy, funguje to u téhle kapely a extra téhle desky, která je zatím jejich poslední nahrávkou. Akitsa je z francouzsky mluvící části Kanady, z lesů kolem Montrealu, které skrývají mnohá tajemství a jsou domovem vynikajících black metal kapel se specifickou melodikou a atmosférou. Ta je samozřejmě i tady, ale rytmus je mnohem víc šlapavý, mnohdy překvapivě skutečně až oi punkový a celkový výsledek je naprostá zkáza!
Rancid – …And Out Come the Wolves
Před pár dny se mi zdálo, že dělám malinký punkový festival někde na Moravě a hrajou na něm Rancid, který jsem vyfoukl Mighty Sounds. Dost mě to bavilo, zkámošili jsme se a celkově to bylo takový hodně příjemný, protože jsem měl pocit, že to má skoro až indie rockovej nádech. Když jsem se probudil, poprvé v životě jsem si dal do ipodu nějakou jejich desku (začal jsem tou nejvíc obvious) a poprvé v životě ji doposlouchal do konce. A pak si ji pustil ještě třikrát za sebou. Potvrdil jsem si, že jsou to fakt odrhovačky. Ale má to energii jak hovado.
Lion´s Law – From the Storm
Kdysi jsem viděl Lion´s Law na koncertě v klubu Pilot a byla to jííííííízda! Navíc to byli i dost sympaťáci, což sice chápu, že může být u skinheadů bráno spíše jako přitěžující okolnost, ale já jsem byl spokojenej. Od té doby jsem pravidelně sledoval jejich nahrávky a tahle mě dostala zatím nejvíc. Předpisový oi, melodie jednoduché, ale účinné a vždy v tu správnou chvíli. Vokál je hrubý, ale srozumitelný a celková dynamika vynikající a na oi kapelu vlastně dost vyzrálá. Společně s Noi!se a Bishops Green moje nejoblíbenější kapela v tomto stylu!
Gleb – Gauč Storytelling
Ok, tohle je pro změnu rap, ale ten chuligánskej aspekt tam prostě slyším, i když má Gleb do nějaké primitivnosti na míle daleko. Flow s kadencí kulometu, energie atomové elektrárny, muzika, která s váma fyzicky hází ze strany na stranu. Gleb přiznává i ovlivnění hard core scénou a jeho koncerty jsou všechno, jenom ne statický. Přidejte skvělý texty, nasranost i nadhled, zdravé sebevědomí i pochybnosti a máte rapové album roku 2019.
