Je tu další díl rubriky, v níž prohledáváme přehrávače jak hudebníků, tak naší redakce. Pokaždé vám přinášíme komentovaný výběr toho nejlepšího, co jsme našli. A teď už víme, co poslouchá i Aneta, zpěvačka rozjetých Prague Conspiracy.
Sum 41 – Does This Man Look Infected?
Nedávno jsem si v rámci prokrastinace třídila exterňák a objevila tam docela poklady. Když jsem zašátrala do složky Sum 41, nevěděla jsem, co to se mnou udělá. FU! Jak jsem kurva tohle mohla několik let neslyšet? Přistihla jsem se, jak lítam šílená po bytě, zpívám slovo od slova, hraju na imaginární kytaru a do toho všechno si vybavuju ten feel, kdy jsem tuhle desku slyšela úplně poprvý. Na prvním přehrávači na chatě pod švestkou, kde sem na tajňáka hulila ukradnutou spartu od dědy. Tyvoe, mam chuť sednout do dodávky, hodit všechno za hlavu a už nikdy se nevrátit z turné!
Whip It – OST
Jeden z mých nejoblíbenějších filmů s naprosto perfektním soundtrackem (podle mě teda). Romantika jak blázen, kde to hlavní není vysoký, nádherný, svalnatý a bohatý, ale má to čtyři kolečka, a hlavní hrdinka, jíž ztvárnila Ellen Page, kterou miluju, je naprosto neohrabaná a k sežrání. Jo a režírovala to Drew Barrymore. Like! Soundtrack plnej údernejch rytmů a nařvanejch refrénů, ale i cynickejch cajdáčků, prostě krása. Moc jsem toho neznala, a tak jsem vděčná, že jsem si ho stáhla zvlášť a mohla poctivě nastudovat například The Tilly And The Wall, Peaches, The Ettes nebo osvěžit klasiku jako Ramones, 38 Special, Dolly Parton a tak. Navíc, když nevíš, co pustit na mejdanu nebo v dodávce, tohle je jasná volba, to snad nemůže nikoho nasrat.
Band of Skulls – Baby Darling Dollface Honey
První album anglický trojice, který jsem vůbec nepochopila. Teda po prvním poslechu. Nechápala jsem, jak něco tak pomalýho může mít takový koule? Postupem času se z toho stala závislost a točíme to doma docela často. Album plný preciznosti a geniálního hudebního provedení, dvojhlasů, depky a přímočarejch textů. Takovej divnej blonďák na kytaru dává dvouhlasy s dvoumetrovym upírosupem na basu a doplňuje je monstrózní bubeník. Měla jsem to štěstí je vidět na koncertě v San Franciscu a úplně jsem si kákla. Neudělaj ani pohyb navíc, neřeknou slovo navíc, už si nevzpomínám, jestli řekli tichý „thank you“ dvakrát nebo třikrát, ale naprosto zřetelně si vzpomínám na ten neuvěřitelnej riffovej náser a lítající vlasy okolo mě. Wow. Až přijedou do Čech, tak všichni povinně – to je vysoká muzikantská!
Foxy Shazam – Foxy Shazam
Naprosto šílená banda, hrající šílenou muziku, dělající šílenou show. Jedna z mála kapel, která se dokázala odlišit, přijít s něčím novým. Tenhle hardrockovej kabaret pod taktovkou křížence Freddieho Mercuryho a Patti Smith s naprosto úžasným hlasem je něco, co mě skutečně zvedlo ze židle a naživo jsem nevěděla, kam dřív koukat. Jestli na super svůdnýho klávesáka, co hodil klávesy kamsi do davu, polosvlečenýho trumpetistu, co vypadal, jak kdyby měl absťák (usuzuju podle tanečních kreací) nebo na zpěváka Erica, kterej po tom, co dodal asi padesátej kotoul, ukradl bubeníkovi činely a nechal si mlátit paličkou do hlavy, zapálil si najednou pět cigár, stihl ještě vyprávět s rozvahou sáhodlouhý vtipy naprosto bez pointy. Masakr zážitek. Děkuju mýmu klukovi, že mi to ukázal! Tohle, v pořadí jejich třetí album, je skvostným dílem. Velký melodie, velký ambice, velký aranže, velkej hlas, velká nadsázka. Je to velký, kurva, jo! A doporučuju hodit okouna na videoklipy k Unstoppable a Oh, Lord. Funny shit.
Zoči Voči – Nikto z nás nie je bez chýb
Hodně lidí z mýho okolí by mi doporučilo tuhle bandu zařadit spíš do škatulky „guilty pleasures“ a po tom, co občas předvádim na jejich koncertech, bych se tam zařadila taky, ale já na to kašlu. Baví mě, že banda kluků z jedný dědiny, dělá to, co je nejvíc v životě baví, a dělá to dobře. Zpěvák Michal je vynikající textař a tak zapamatovatelné texty, melodie, podpořené chytlavými riffy, způsobí zarytí do hlavy a zpívání si dokolečka dokola. Poctivej screamo-punk-rock, co má gule a velký srdce, je to upřímný a real, pro mě velice v pořádku. Jediný, co mě mrzí, je, že album je zvukově dost nevyvážený, jednou je zpěv málo, jednou moc, jednou není slyšet tamto, pak tohle… Ale soudě podle živých vystoupení, kluci ušli za dva roky od jeho vydání velkej kus cesty, a já už se nemůžu dočkat novýho alba!
