Cirguz – New School Is No School

Mělnická banda Cirguz už nějaký ten pátek brázdí kluby a hospody coby mladá krev českého punkrocku. Žánr punk’n’roll už je tak trochu klišé, ale na jejich tvorbu a nové album New School Is No School padne jako prdel na hrnec.

Novinka, kterou si Cirguz dělali sami, nemá tak kvalitní čistý zvuk jako poslední vydařené splitko s ústeckým Brajglem, což je podle slov kapely důsledek toho, že cédéčka si dneska jaksi nikdo nekupuje a tak kvalitní zvuk si není kapela schopná sama zaplatit. New School Is No School se zvukově blíží spíš počinu vzpomínek na hrdiny totalitních dob „Na počest hrdinům“ z roku 2008, ale ono to není vůbec na škodu. Ušpiněný garážový analogový zvuk se přesně hodí ke stylu syrového punk rocku, jaký Cirguz předvádějí. S trochou nadsázky by se totiž dalo říct, že na soutoku sedmasedmdesát se v jejich zkušebně setkávají New York Dolls, MC5 a jejich oblíbení U.S. Bombs. Jasně, do všech těchto kapel mají přeci jen daleko, avšak hned při prvním songu jako bych se vracel o třicet let nazpátek.

Titulní pecka je otvírák, jak má být, a rozjede pořádnou kalbu, rock’n’roll a zpátky ke kořenům! Následuje Tak mi to nadiktuj, rychlý výsměch všem žlučovitým pisálkům, internetovým diskutérům a diktátorům vkusu vůbec. Další vál 1953 je jedna z nejchytlavějších pecek na desce, ovšem úplný vrchol přijde poté. Bluesově nebo countryově zabarvená skladba Život jako troska je pro mě jedničkou a garantuju vám, že ani vy ji pár dní z hlavy nedostanete. Text řeší problém alkoholismu a je to jedna z výjimek.

Jinak se totiž texty točí dokolečka dokola, kolem rock’n’rollu, chlastu, ženskejch a chlastu, hudebních idolech kluků a chlastu. Mě osobně trošku mrzí, že se z českého punku už dávno vytratila pravá naštvanost, čirá živočišnost, se kterou vytočení a zklamaní teenageři dávají volný průchod svým pocitům, ale u Cirguzu to není na škodu. Je to rock’n’roll a dobře se to poslouchá, a že se občas opakují, nikomu nevadí. Když budu hnidopich, nelíbí se mi klišovitý antiamerický text jinak hudebně celkem povedených Barelů nebo asi nejslabší článek alba, song o Sidovi Viciousovi.

Mezi největšími peckami bych pak ještě zmínil Dědkovu zpověď jako Fešáka alkoholika a Páteční večer, který už byl na starších nahrávkách. Elektro verzi Život jako troska jsem ze začátku opomíjel jako zbytečnou vatu, ale ona má tahle nadupanější verze nakonec taky něco do sebe.

Cirguz jsou sympatická kapela. Neúnavně koncertují, nahrávají, co to jde, a jsou hvězdou výběru mělnické scény, která v poslední době zásobuje Čechy kvalitními bandy. Nová deska zní upřímně, při prvním poslechu možná jednotlivé písně splynou a některé úplně zapadnou, ale jinak je to kvalitní české zboží, radost z hudby a z rock’n’rollu, v pátek navlíknout hadry a řetězy, nahodit patku, rozcuchat vlasy a vyrazit do klubu na punk rockovou kapelu a nejen jednoho Heinekena. Plusové body si zaslouží i za free download na stránkách kapely. Kapela bude ještě zrát a jsem zvědavý na to, co přichystají příště.