Cirguz – Konec Punku…

Naprosto DIY provedený punk singl se v našich krajích zas tak často nevidí, o to víc je každý takový přírůstek potěšující. Mělničtí Cirguz tímto limitovaným singlem vkročili poprvé do vinylových vod a rozhodně ne s hanbou. Kapela, která obráží pódia lokálních klubů již nějaký ten pátek, má styl i vkus a zároveň se nikam zvlášť netlačí, což je v tomto případě bohužel na škodu věci. Ostatně příkladem budiž i to v jaké tichosti spatřil světlo světa tento singl.

Najdete tu dvě písničky punku ve středním tempu, pestré aranže kytar a zpěv v češtině. První s názvem Konec Punku je textově přímo inspirována Rudišovým románem a celkem příjemně šlape, ostatně kapela ji má v živém repertoáru už nějakou dobu.

Druhá textově bazíruje na osobních pocitech, v té backupy obstarává lehce legrační popěvek „johohooo“, jak z nějaké námořnické odrhovačky. Hudba je opět svižný melodický punk s odkazy na sedmdesátá léta i moderní street punk. Osobně bych asi pojal zpěv jiným stylem, ale to je jako malíři kecat do toho, jakou barvou maluje, protože mně osobně ta či ona barva nesedne, takže už mlčím.

Cirguz disponují celkem slušným potenciálem, především, co se týče kytarových nápadů, na druhou stranu na nahrávce (ve srovnání s muzikou podobných kapel z ciziny) trošku postrádají víc energie a určitou spratkovskou ležérnost. K tomu je tu zápas s frázováním našeho rodného jazyka a tím, jak je těžké v něm napsat text, který funguje rytmicky i melodicky, aniž by ubíral celku na šťávě a tahu na bránu. Atributy, které jsou ostatně alfou a omegou u klasických punkových písniček. Klukům z Cirguz se to daří někdy lépe, jindy hůře, nicméně to není provar, ani nesklouznou do spektra tancovačkových popěvků, ala zrychlená variace na zábavovou kapelu odněkud z Horažďovicka.

Pokud chcete autentický punk, který má styl, na sympaticky udělaném 7“, zkuste Cirguz. K číslovanému vinylu navíc dostanete dvě CD se starší tvorbou, takže si můžete udělat celkem podrobnou procházku po vývoji kapely až do dnešních dnů.