Cinderblock – Cinderblock

Boston patří k tradičním centrům amerického punku a stále dokáže produkovat nové kapely, které člověka dokáží posadit na zadek. Jednou z nich jsou Cinderblock, okouzlující svým prvním albem, které se konečně dočkalo evropské edice.

Cinderblock v zásadě recyklují britský punk první půle osmdesátých let s jeho někdy těžkopádně vyřvávacím Oi!-podtextem, ovšem protažený skrze časový filtr více než tří dekád a přichucený energií a lehkostí amerického hardcore. Album je kolekcí svižných a vysoce energických kompozic, stavících na rifech a hulákání textů nasraným hlasem. A ono to i po všech těch letech funguje, protože Cinderblock mají ve svém punkovém koktejlu to zásadní, a to je cit pro chytlavý rif a pro refrény, které s nimi budou vyřvávat punx v křivácích s nášivkami Defiance na každém koncertě. Ostatně právě Defiance jsou kapelou, která přistupovala ke své tvorbě ze stejného konce, a stejně tak můžete najít spojnice mezi Cinderblock a současnou hardcore punk Oi! tvorbou kapel jako třeba No Time.

Názvy skladeb jsou jako vystřižené z příručky „Jak založit street punk kapelu“ – Police System, Never Surrender, No Future a tak bych mohl opsat vlastně celý seznam obsažených písní. Ale ono se za posledních 40 let nic moc nezměnilo a k lepšímu už vůbec nic; policie v zemi, odkud Cinderblock pochází, zabíjí víc lidí než tehdy, zatímco politiku i venkov ovládli pravičáčtí, bigotním náboženstvím pohánění burani a omezení nenažranci. Je čas být nasraným víc než kdy předtím a Cinderblock to svou lyrikou bez servítků reflektují.

Skladby jako Blood On My Boots, Alone, Disco Killers nebo Police System jsou nasrané street punkové hymny s potenciálem rozkřičet sál plný kožených bund a zaťatých zdvižených pěstí. Především pak od prvních tónů celá nahrávka doslova srší svou energií, což je ve spojení s jednoduchou chytlavostí vždy zaručená devíza.