Cestujte, jak jen to půjde, radí Dylan z texaských punkrockers Buried Cities

Před rokem se Českou republikou prohnali texaští punk rockeři Buried Cities a letos se vrací s kolegy z kapely Knockin‘ Bones. Jejich tour se váže k aktuálnímu společnému splitu a po německé a polské anabázi je čeká i šest zastávek u nás. Na tvorbu, plány a život na turné jsem se vyptával Dylana Disastera, jehož můžete znát i z texaských Nowherebound.

Čeští fanoušci znají americkou hudební scénu celkem dobře a mají rádi kapely z Texasu. Born To Lose nebo Nowherebound tu mají téměř legendární pověst, jak vidíš budoucnost Buried Cities?

Daří se nám parádně, jsme hrdí a nadšení, že aktuální vinyl vydáváme u Ring Of Fire Records. Skladby vznikly celkem jedinečnou cestou, když je porovnáme se způsobem, jakým jsme psali a tvořili v minulosti a s výsledky jsme vážně spokojení!

Pokud jde o budoucnost, doufám, že bude světlá! Po tomhle turné si budeme dávat na nějaký čas oraz, abychom mohli psát a zaměřit se trochu na ostatní věci v životě, ale příští rok plánujeme nahrát nové plnohodnotné album, které bude obsahovat velké množství nových songů; je možné, že znovu nahrajeme některou ze starších písní, když teď máme nového bubeníka.

Jak zatím probíhá turné? A jací jsou fanoušci? V Evropě jste s Buried Cities hráli naposledy před rokem, kolik se toho za ten rok změnilo a jak vidíš pokrok s kapelou?

Tour zatím odsýpá v pohodě, ale je to teď spíš takový klid před bouří, protože jsme hráli jen Marc (zpěvák Knockin‘ Bones a bubeník Buried Cities) a já, a to akustické koncerty. Zbytek našich kapel se k nám během pár dní připojí. Fanoušci v Evropě jsou vždycky super, řekl bych, že lidi si skutečně užívají naši hudbu, a to je vždycky parádní. Navíc se rádi seznamujeme s novými lidmi a získáváme kamarády ve městech a zemích, kde hrajeme.

Neřekl bych, že se toho za ten rok mnoho změnilo, krom osobních věcí, čímž si každý prochází; jinak nám šlo hlavně o to, zvládnout vydat aktuální split vinyl a dopracovat se k turné. Během toho období jsem ale také dělal na sólové nahrávce, kterou plánuji vydat někdy na začátku příštího roku, to je zas něco jiného.

Zmínil jsi sólové album – řekni nám něco o hudbě, lidech nebo okolnostech, jež tě při práci ovlivnily, inspirovaly?

Jasně! Vydal jsem sólovku v roce 2015 a tahle bude trochu jiná, hlavně protože mám určitý směr, kterým se chci při tvorbě ubírat, což je pravý opak toho mít jen pár písniček, s nimiž jsem chtěl nějak naložit.

Ty nové věci jsou výrazně inspirované Brianem Fallonem (The Gaslight Anthem), Tomem Gabelem (Laura Jane Grace – Against Me!) a Davem Hausem. Čistý zvuk akustických kytar s minimem dalších nástrojů a převážně je to zaměřené na texty a vokální melodie. Vždycky jsem chtěl dělat něco jako kapelu, hrající ve třech akustický punk jen v sestavě akustická kytara, basa, bicí a zpěv, takže takhle nějak to bude vypadat!

Vím o tom, že sólově tvoříte ty a Marc, ale co ostatní členové Buried Cities nebo Knockin‘ Bones? Mají také nějakou osobní tvorbu?

Jen Marc, říká si Marc Alan. Marc a já jsme ale nic společně akusticky nenahráli, hrajeme každý své vlastní věci, avšak navzájem jsme na nahrávkách hostovali, pokud jde o zpěv. Jeho tvorba je hodně rock’n’rollácká, hraje i covery Little Richarda a Prince a je to fakt hustý, jeho rock’n’rollové výstupy mi připomínají Elvise.

Řekni mi něco víc ke split albu Buried Cities a Knockin‘ Bones, máš krom práce na nahrávání i nějakou šílenou historku ze studia nebo příběh, který se váže ke Tried and True/Leaps and Bounds?

Nenapadají mě žádné vtipné historky, vážně, celá ta zkušenost s nahráváním byla spíše snadná a šlo to hladce. Každý, s kým jsme spolupracovali, byl profesionál a snažil se, aby bylo album v pohodě dokončené, takže nebylo moc chvil, kdy by mohl vzniknout nějaký chaos. Ale bylo hodně pizzy a kafe!

Ještě malý dotaz k texaskému Austinu, jak se ti tam žije? Původně jsi z New York City, pokud se nepletu.

Pocházím z Long Islandu v New Yorku, ne přímo z města, asi hodinu východně od Manhattanu. Život v Texasu je naprosto v pohodě, Texas se mi stal plnohodnotným domovem, což mi umožňuje spoustu cestování a času na turné.

Co bys řekl závěrem, nějaké moudro do života nebo ohledně muziky?

Závěrečné moudro? Pro hudebníky? Hádám, že bych řekl něco ve smyslu, vytrvejte, a cestujte, jak jen to půjde. Soustavné cestování představuje mnoho příležitostí, jež se vám nenaskytnou, když budete sedět na místě. Navíc, vypadnout a vidět svět je samo o sobě úžasné. Získávat kámoše na nových místech je celkem poučná zkušenost, která stojí za to!

České zastávky turné Buried Cities:
17. ledna – Valašské Meziříčí – Bar Lira
18. ledna – Brno – Mersey (+ ARD – hc punk Brazílie)
19. ledna – České Budějovice – MC Fabrika (+ ARD – hc punk Brazílie)
20. ledna – Kladno – Auto Da Fé (+ ARD – hc punk Brazílie)
21. ledna – Mladá Boleslav – U-Turn (+ ARD – hc punk Brazílie)
22. ledna – Praha – Klub 007 Strahov (+ Slapshot – hc punk USA, ARD – hc punk Brazílie)