Byla to naprosto odporná doba! S Karlem Boušou o LD Totenkopf a punku v Československu

Před nějakou dobou vyšla na Papagájově hlasateli nahrávka „Pod tlakem“ z těsně porevolučních časů, kterou má na svědomí formace LD Totenkopf. Na vinylu se tak konečně objevila neprávem pozapomenutá parta hrající extrémní hardcore, která zrodila z legendární punkové kapely Telex, potažmo jejich předchůdců jménem Novodur. U této příležitosti vám přinášíme aktuální rozhovor s legendární postavou tuzemského punku a hardcore Karlem Boušou, který ve všech třech zmíněných partách řval do mikrofonu a hned v úvodu říká: 

Hele, na začátku asi musíte vzít v potaz, že to už je strašně dávno a těch kapel v mém životě proběhlo několik, a možná se nebudu moct  dát všechno úplně přesně do souvislostí…

OK, tak by asi všechno nejvíc zajímalo, jak, kdy přesně a proč došlo k vzniku L.D. Totenkopf? Přeci jen Telex byl tou dobou už zaběhlá a známá kapela, a argument, že někteří členové chtěli rychleji a tvrději… Telex nebyl v rámci naší hardcore scény zrovna měkkou kapelou a myslím, že zrovna v tomto případě by fanouškům „změna k tvrdšímu“ moc nevadila. Jak to tedy bylo?

Ale ono to tak opravdu bylo, je to možná nepochopitelný. Po revoluci jsem měl takový vnitřní pocit, že už nebude proti čemu rebelovat. A to byl pro mě motivační moment, kdy jsem už necítil potřebu do toho dávat všechno, jít do toho po hlavě a mít problémy s fízlama, který by už ani nebyly. Já neříkám, že jsem to všechno dělal proto, aby mě StBáci perzekuovali, to v žádným případě, ale šlo to s tím ruku v ruce. Najednou byla svoboda, demokracie – všechno to znělo hezky. To, že ta situace je nakonec jiná, to víme, ale k tomu se nebudu teď vyjadřovat… 

Začal jsem poslouchat extrémně tvrdý kapely jako D.R.I a podobný smečky, a prostě jsem se chtěl v muzice posunout a basák Martin Horský se mnou. Ostatní kluci se drželi toho, že Telex si nechaj. To znamená Matěj a bubeník Miloš; že si seženou spoluhráče, a Telex pojede dál. Tak jsme se v klidáči domluvili, že my chceme zkusit dělat jinou muziku a na pohodu se rozešli. Co vím, tak kluci Telexáci dál zkoušeli, sehnali si nějaké dva muzikanty, ale nakonec asi uvážili, že to nepůjde. No a my jsme dali dohromady L.D. Totenkopf. Čili jsme se skutečně chtěli hlavně vyjadřovat tvrdší muzikou a to pro nás bylo to hlavní vodítko. 

Ještě se k tomu váže, ale vlastně nevím, jestli se to dneska vůbec dá pochopit, ale v tu dobu to byl hlavně boj s establishmentem a pořád jen problémy a problémy. Až jsem si na to tak nějak zvyk, a když najednou přijeli agenti z vydavatelství Monitor a řekli: „Hele, my vám natočíme elpíčko!“ Tak jsme z toho byli vyšinutý, protože jsme byli pankáči. Říkali jsme si: Chceme to vůbec? Nějakej vinyl nebo CD, my jsme vždycky svoje kazety zadarmo rozšiřovali mezi fanouškama… Poštou mi přišla kazeta, nebo deset a já jsem to zadarmo roztáčel a posílal lidem zpátky, nebo jsem jim to dával na koncíkách. Nehledejme za tím nic tajuplnýho – takhle to bylo.  

Další věc, která upoutá na první pohled, je název – L.D. Totenkopf. Proč zrovna tenhle název? Nic proti němu, ale napadá mě, že musel fascinovat i poněkud jiné než punkové publikum. Zvláště v „devadesátkách“, kdy vztahy mezi některými subkulturami byly hodně vyhrocené. Provokace? 

Hele zase, věř tomu nebo nevěr, ale myslím, že každý starší Strakoňák by mi dal zapravdu. Každé město má takový svý originální figurky, který v tom městě prostě vyčnívají. A tady ve Strakonicích byl v domově důchodců nějakej Ludva. Já nevím, jak se teda vlastně jmenoval, ale každý mu říkal Ludvo čili asi Ludvík. Byl to takovej starej pán, špatně mluvil, popravdě mu to ani dobře nemyslelo – byl jednoduchej, ale strašně hodnej! Jeho hlavní výdobytek byl v tom, že on jedinej za komoušů směl večer opouštět ten domov důchodců a udělat si takový to kolečko po centru Strakonic. To mu pečovatelky umožnily, aby si obešel ty svoje hospůdky.. Pořád nosil takový ošoupaný sáčko, boty si natřel bílou barvou, aby je měl hezký. Když se mu zašpinily, tak je asi v tom domově důchodců zase natřel bílým latexem. Na to si on potrpěl.

Otevřely se dveře do hospody – ještě podotýkám, že on nechodil do nějakých lepších hospod,  obcházel ty trojky, čtyřky, který jsme měli rádi i my – on vstoupil, každý na něj hned: „Ahoj, Ludvo! Ahoj, Ludvo!“ V koutku pusy měl zapálenýho tygra s takovým dlouhým popelem. Huhlal: „Ahoj, ahoj.“ A šel ke stolu, kde byl popelník plný vajglů. Vzal ho, šel k výčepu a tam ho vysypal do koše. Pak ho vrátil zpátky na stůl. Nikoho u toho stolu neotravoval, ale automaticky mu každý dal cigáro. On si z tý krabičky vzal jedno, když mu někdo nabídl i dvě. Když takhle obešel celou hospodu, tak si přišel na docela slušný počet cigár. Myslím, že to pak měl docela slušný artikl pro další dědouše v domově na nějakou šmelku, nebo jim jen udělat radost, nebo pro sebe, nevím… A to bylo takový úsměvný. Ludva patřil ve své době ke Strakonicům. A potom ho přejelo auto. Jak on strašně špatně chodil, tak ho tam někde v té tmě porazilo a nepřežil to. 

A my když jsme se domlouvali na nějaký název kapely, a měli jsme i text „Ludva byl král strakonickejch hospod“, tak říkám: „Tak je to prostě jasný… Ludvíkova mrtvá hlava.“ A ten der totenkopf? Tak samozřejmě víme, že to byla nějaká SS divize, ale na to sere Amina. To nikoho v tu dobu nezajímalo. Nikdo by snad, do prdele, za tím nic nehledal. Ale protože jsme nechtěli jen českej název – Ludvíkova mrtvá hlava nebo Ludvíkovo lebka, tak jsem do toho fouknul tu němčinu. Ať si to každej přebere, jak chce – to řeknu v dnešní době, tenkrát jsem o tom vůbec nepřemýšlel. Že by to nějakým způsobem mohlo nabízet, že bychom snad byli náckové nebo chtěli něco v tom duchu naznačovat. To teda, kurva, opravdu vůbec ne! 

Svého času se o Strakonicích mluvilo jako mekce tuzemského hardcore s dobrým podhoubím kapel. Jak vzpomínáš na tu dobu a jaká byla podle tebe realita? Ovlivnil Telex, a následně právě L.D. Totenkopf strakonickou scénu?  

Tady vzniklo spousta suprovejch kapel! Je jasný, že Novodur, předchůdce Telexu, byla první kapela, která tedy za komančů začala hrát. A v té kapele se hrálo 90 %, možná víc, převzatých věcí. Bylo to v té době, než přišel Matěj. On přicházel už do rozjeté kapely, ale udělal pro nás moc práce. Napsal strašně moc textů i písniček. Jen chci říct, že Telex logicky ovlivnil spousty těch novejch mladejch vznikajících kapel. U Totenkopf si ale nemyslím, že by nějak ovlivnil strakonickou scénu. My jsme tady na jihu ani nikdy moc nemuzicírovali, spíš jsme hrávali dál. Hlavně Morava byla zajímavá, tam bylo to fanouškovský podhoubí. 

Jaký jste měli před revolucí přístup k zahraniční hardcore punkové muzice? Třeba u Telexu mi vždycky přišlo, že byl ovlivněn zcela jinými kapelami než zbytek republiky. Jak u vás fungovala „distribuce“ nahrávek, burzy atd.? 

Přístup k nahrávkám spočíval v tom, že jsem jezdil na burzy desek do Prahy, které mimo jiné byly na černé listině taky. Takže se mi stalo, že jsem skončil na Bartolomějské, zabavili mi desky atd. Ono ze začátku bylo tý punkový muziky na burzách fakt minimum. Setkával jsem se tam s jedním punkerem, už ani nevím, odkud byl, myslím ze severní Moravy, a my jsme tam jako jediní vyzobávali ty věci, co byly k mání. Takže ze začátku vyloženě jen ty burzy. Pak jsem se nakontaktoval na nějakýho Pražáka – Luboše a ten měl bráchu, co emigroval a byl někde v Americe. Ten mi jednou za čas nějakou tu muziku opatřil. Vypracoval jsem si takový seznámek, ale ono to v tý době bylo taky pěkně drahý. Vem si, že já jsem v té době bral jako středoškolák plat 1450 korun a vinyl stál tři kila. Takže žádný velký ratata to nebylo, ale do těch desek jsem fakt hodně peněz investoval.  

Víceméně hned po revoluci se vyrojila spousta nových kapel a koncerty byly hojně navštěvovány. Jak často jste v té době hráli, a myslíš, že bylo vaší výhodou, že kapela měla ve svém středu členy Telexu? Podívali jste se s novou kapelou do míst, kam nebylo Telexu souzeno se dostat?

Na tohle jsme vůbec nehráli! Jakože bychom si dělali popularitu na tom, že ex-Telex… vůbec ne. Pojali jsme to z gruntu jako úplně novou kapelu, a taky jsme to nikde neavizovali, když jsme se nabízeli na hraní. Samozřejmě ten zájemce třeba řekl: „Hele, vždyť ty seš z Telexu, ne?“ No, jasně tak nebudu říkat, že ne, ale rovnou jsem řekl, že je to úplně jiná muzika, i názorově.

Dnes se hojně využívá spojení „divoké devadesátky“, takže jaké byly ony časy z pohledu hardcore formace ze Strakonic? Co ti nejvíc utkvělo v paměti? 

To je taková otázka, o které bych asi povídal strašně dlouho. Ono v té době LDT se už všechno smělo, zatímco za Telexu se nesmělo nic. Takže mi v té paměti zůstávají spíš ty zážitky s policajtama; existenční problémy, kdy mi vyhrožovali, že si půjdu sednout, manželku dají do blázince a moje děti půjdou do pasťáku, když nepřestanu zlobit, to že oni umí! A to jsou tak tvrdý věci, že když si na to i dneska vzpomenu, tak mi není moc dobře od žaludku. Dneska už asi ti mladí nedovedou pochopit, co všechno se dělo, protože komouši a benga na to ty páky měli a byli toho schopný! Byla to hnusná, naprosto odporná doba! Nebudu se vyjadřovat k dnešní době, kde mám taky spoustu výhrad, ale tohle už nikdy. Nikdy! Nesmí se to vrátit! Tohle pro mě bylo to divoký, a asi tak nějak bych to nechal ležet.

V roce 1990 vychází u Multisonic dodnes populární sampler Epidemie, kde je Telex zastoupen třemi skladbami, ale již v následujícím roce se objevuje první živé demo L.D. Totenkopf. Byl přerod z jedné kapely na druhou rychlou záležitostí? A jak dlouho vznikaly skladby obsažené na téhle první nahrávce L.D. Totenkopf? A kdo se hlavně podílel na vzniku skladeb? 

Ten přerod byl fakt rychlej. Nás to LDT strašně bavilo, takže jsme do toho fakt šlapali, abychom měli hotový repertoár a bylo to rychlý, hodně rychlý. Skladby vznikaly spontánně, na rozdíl třeba od Novoduru, kde jsme vyloženě dělali předělávky. Já byl tenkrát strašně ovlivněný The Exploited a dodnes se mi líbí Wattie jako zpěvák. Takže určitě byl ten „Exploited rukopis“ na závěru Novoduru a na prvotním Telexu znát, ale tohle byly fakt naše autorský věci. Všechno vznikalo tam, kde jsme zkoušeli, a řekl bych, že u těch skladeb LDT jsme se vědomě nenechávali inspirovat žádnou kapelou. Jenom jsme poslouchali tu muziku a dělali jsme si svoje songy. Takže abych dokončil myšlenku, kdo se hlavně podílel na tom skládání – my jsme to dělali všichni – kvartet LDT. To znamená: Patrik Frühauf kytara, Radek Mráz bicí, Martin Horský basa a já zpěv. A ta sestava vydržela po celou dobu fungování kapely. 

Texty jsou plné politiky a sociální kritiky, přišlo na vás vystřízlivění ze sametové revoluce tak brzy? Dalo by se nějak definovat tehdejší ideové poselství kapely?

Hele, já tady nechci rozjíždět nějaký velkohubý kecy, nějaký bláboly. Ty texty jsem dělal tak, jak jsem je dělal, a jak jsem si v tu dobu myslel, že to je dobře. Jak jsem to cítil, a to je asi tak k tomu všechno. Opravu. Ne, že bych se k tomu nechtěl vyjadřovat, ale prostě tak to bylo.

Jak se na nahrávku „Pod tlakem“, která se nyní po více jak třiceti letech objevila na vinylu, díváš svou dnešní optikou? Jsi spokojen, nebo si myslíš, že šlo něco udělat jinak? 

Já se přiznám, že jsem si ten vinyl ještě nepustil. Ne, že bych si ho nechtěl pouštět – chci. Ale shodou okolností mám teď rozbitý šasi, praskla mi řemenička a nechci si to pouštět u nikoho jinýho. Ale už jsem si gumičku objednal, a věřím tomu, že ta nahrávka – co se týče kvality – bude ještě lepší, protože jak jsem slyšel, kluci z PHR na tom zapracovali.

Jestli jsem spokojený s obsahem textů. Jestli myslíš tenhle ukazatel, tak znova říkám, že jsem texty psal tak, jak jsem se v tu dobu cítil, tak jak jsem ty témata prožíval. K tomu asi opravdu víc neřeknu. Tady budu asi takovej víc strohej, no.

Ale chtěl bych k tomu podotknout ještě jednu věc, mě strašně mrzí, že když se ta deska připravovala a posílal jsem podklady z nějakejch těch zinů, co tam byly ty článečky atd., tak jsem úplně zapomněl na jednu věc, a to mě teď strašně sere, a bylo by fajn to dodatečně ode mě zdůraznit:

Skladba Golgota – text udělal náš kamarád z kapely Valetolman Blekota, Black Otto, a já vůbec nevím, co s ním teď je, jestli tak kapela vůbec existuje. My jsme se tenkrát domluvili, že ho použijeme, že ho budeme hrát na koncíkách, protože se nám strašně líbil, takže jsme ho akorát zhudebnili. Vím, že za to byl tenkrát nějakej jakoby „výměnnej obchod“, ale já už teď nevím jakej. On teda vydal i úžasnou sbírku temný až morbidní poezie, mám ji a je to masakr. Je to všechno v duchu tý Golgoty. Oni snad potom měli použít nějakej náš text na oplátku, ale už si to fakt už nepamatuju. Tak akorát jestli můžeš zdůraznit, že mu – Black Ottovi – moc děkuju za ten golgoťáckej text!