Josefovská pevnost odolala dalšímu ročníku Brutal Assault neboli „festivalu nechutného napadení“, jak uváděly Google Mapy. Fotograf Libor vyrazil do Jaroměře už na úterní warm-up, redaktor onemocněl. A protože akreditace necháváme propadnout neradi, vydala jsem se tam v pátek ráno aspoň na otočku.
Od zastávky k pevnosti není dlouhá cesta, lemují ji stany návštěvníků, nacpané hospody i prázdné řeznictví, co si na tenhle týden vzalo (radši?) dovolenou. Chápeme, řezničina to bude jinde.
Odbíjí poledne a spěchá se na oběd, na Sea Shepherd stagei se podává ťažký kov. Slovákům ČAD to na hlavním pódiu šlape, publikum frontmana Pišta sehraně doplňuje, vyřvává texty i notně aplauduje, zvlášť když dojde na vzpomínku na zemřelého fanouška.
Zaplněná pevnost zase bere dech, Lemmyho ulice a svatyně s oltářem nechybí, stejně jako zákoutí pro přednášky a výstavy. Novinkou jsou arkádová herna s automaty nebo dům hrůzy. Naopak zmizel zbytečný pouťový autodrom a na jeho místě stojí díky lidem z festivalu Junktown kousek postapokalyptického městečka.
Ve stanu oddělujícím vege uličku od uličky masožravců se u jednoho stolu během chvíle prostřídá tolik národností, kolikrát Roger Miret z Agnostic Front během setu otravně zvolá, že chce circle pit. Cashless systém funguje, fronty skoro nejsou, snad jediná se táhne od stánku s kávou. Na internetu mezitím koluje fotka návštěvníka, co má přes záda tetování Rudolfa Hesse. Vzápětí přichází zpráva od pořadatelů, že z areálu vypakovali stánkaře, co prodával merch s Adolfem Hitlerem. Jasný signál. Follow your leader.
Zpátky k hudbě. Kanadským hardcoristům Get the Shot se v Obscure stanu úplně nepovede navodit podobně strhující atmosféru jako loni na Mighty Sounds a obdobné recenze jsou slyšet i na adresu amerických death metalistů Immolation. Zato hardcore punks Wolfbrigade nemají chybu, ale to se dalo čekat – jsou ze Švédska. Spolu se zkouřenými stonery Electric Wizard jeden z vrcholů pátečního programu.
Když nás pak v sobotu v půl 6 ráno vyflusne Junktown, v pevnosti už není ani noha. Tohle je teprve postapo. Před areálem se pak zasekáváme u stánku pivovaru Tambor, vedeme nekonečnou debatu o tom, že neexistuje člověk, co by neměl rád Motörhead, až najednou začnou proudit davy na Gutalax. Je deset dopoledne. Že je pech hrát na festivalu jako první? Mají narváno, co by za to včerejší (i když skvělí) Hellhammer dali…
