Brünner Todesmarsch – Legální lágry, ilegální lidé

Brněnští Brünner Todesmarsch vypustili v době vrcholícího zmaru místní společnosti do světa desetipalcovou nahrávku, v mnohém reflektující stav zdejšího prostředí. Jméno kapely mi učarovalo, už když jsem ho vůbec poprvé zaregistroval, zasazeno do dějinného kontextu je zároveň označením jedné z černých kapitol místní moderní historie, se kterou se „čecháčkovská“ společnost dodnes nevypořádala. Demo si vysloužilo fůru pozitivních ohlasů, takže mi přineslo vlastně trochu rozčarování.

O pár let později je tu vinyl na desetipalci s náloží nových songů, jeho vizuál je super a v drážkách se ukrývá divoká raw hardcore punková smršť. Ačkoliv ono „raw“ berme s rezervou, sound vlastně raw není – je poměrně vyčištěný, s lehce metalem nasmrádlým zvukem kytary a bubnů. Hudba utíká abnormálně splašeně vpřed a opakovaně si říkám, že by bubnům neškodilo trochu zvolnit a celek, řečeno muzikantským žargonem, „trochu posadit na zadek“. V divokém kalupu bubnů, ženoucích kapelu vpřed se jako by mátožně potácí, občas trochu v protisměru, kostrbatý zpěv. Zpěvákovo frázování a stavba vět se tak nějak znepokojivě hádá s kapelou za ním, což je prazvláštní úmysl, a musím říci, že v mnoha momentech pro mě dělá nahrávku poněkud obtížně stravitelnou. Opakovaně hledám a nenacházím, čeho se chytnout, což umocňuje i prapodivná barva hlasu, která osciluje někde mezi body nevýrazná i protivná. Je to jako úmyslný atentát na chytlavost, povýšený na umělecký záměr. Hudebně má dle mého deska mnohem větší sílu na B straně, kde kapela o trochu méně utíká, a vše tím pádem přirozeněji zapadá do sebe, což si jako posluchač konečně užívám, stejně jako cover od mých oblíbených Kaaos.

Samostatnou kapitolou jsou texty, které sice moc nefungují v rytmické koordinaci s hudbou, ale o to silnější jsou v neveselém glosování zoufalství české společnosti roku 2017. Poměrně krátké plivance bezmoci v prohrávaném boji s místním buranismem, nacionalismem a velkoburžoazní nenažraností stojí za přečtení, aby si člověk uvědomil, že v tom není sám. Bohužel válku jsme prohráli a ve chvíli, kdy toto ťukám na klávesnici, už všichni patříme mezi otroky holdingu Agrofert, a to, co nás čeká, jsou časy mnohem chmurnější, než by si člověk ještě před pár měsíci dokázal vůbec představit.

Brünner Todesmarsch na této desce byli tak trochu proroky této dystopie po česku, a to je možná největší přidaná hodnota celé desky. I proto stojí za pořízení.