Brody Dalle – Diploid Love

Punková víla a ultimátní hrdinka všech revoltujících teenagerek je zpátky. Poprvé se neskrývá za název kapely a svou novou desku vydala pod vlastním jménem. Brody Dalle. Zní to lahodně. Vlastně je to už sedmé příjmení, které Brody od svého narození má. Jako drzá šestnáctka okouzlila Tima Armstronga z Rancid, který vytáhl její kapelu The Distillers do první ligy, ale dlouho jim to spolu nevydrželo. Bohužel The Distillers jsou minulostí zrovna tak a vztah s Joshem Hommem z Queens Of The Stone Age posunul Brody do bezpečnějších vod. A jako dvojnásobná matka teď rozdává posluchačům něco ze své diploidní lásky na nové nahrávce.

První dojem? Zní to jako Spinnerette. Ten zboostrovanej zvuk předchozí projekt Brody Dalle silně připomíná, ale proč vlastně ne, že? Jemně zastřený hlas, bicí prohnané efekty, té špinavé elektroniky je fakt hodně. Paradoxně je to ale příjemnější než kdejaký „moderní“ sound současných desek. Otvírákem Diploid Love je zpěvná písnička Rat Race, v jejímž refrénu najdete fantastické synťáky. Ty se potáhnou celou deskou a zní, jak kdyby je nahrával nalitej Jimmy Destri. Aby bylo jasno, to je pochvala. Následující Underworld mě baví nejvíc z celé desky. Rychlá a nakřáplá, hlučná, zapamatovatelná. Dojem z ní trochu sráží stopáž přes pět minut, byť je to způsobeno i pěknou latino vložkou. Když už jsme u té stopáže, 42 minut na devět songů je drastických. O to překvapivější je fakt, že vlastně s výjimkou I Don’t Need Your Love tu nenajdete žádnou ukňouranou pomalou písničku. Právě I Don’t Need Your Love označuje většina recenzí za vrchol desky, pro mě je to naopak asi jeden z nejslabších kousků. Přetéká emocemi, až se to nedá snést a pasáž s dětmi žvatlajícími v koupelně prostě musím přeskakovat. Do kontrastu s tím můžu dát dvojsong Meet The Fatus / Oh The Joy, který ze začátku smrdí trochou Primal Scream a trochou Gossip, v refrénu se z ní stane indie kytarovka, aby se pak po třech minutách zvrhla do nejpřímočařejší pasáže desky. Oh The Joy s Shirley Manson za mikrofonem po boku Brody Dalle je po Underworld druhým highlightem celého alba. Prázdnou výplní ale nejsou ani Don’t Mess With Me nebo skvěle zaranžovaná Carry On. A když pak desku uzavírá Parties For Prostitutes, je to filtrovaná esence všeho, co Diploid Love může nabídnout.

Na nahrávce se mimo jiné podílel i Nick Valensi z The Strokes nebo Michael Schuman z Queens Of The Stone Age. Deska samozřejmě cílí na lidi, kteří vyrostli spolu s The Distillers. Kteří ale před patnácti lety za zvuků L.A. Girl nebo jejich jiných songů vyřvali svou revoltu a teď jsou spolu s Brody v úplně jiné životní fázi. Jenže pankáče v srdci nevyoperujete, že?

Není to ani náhodou ortodoxní punková deska, je nasáklá industriálním zvukem, krásným hlasem Brody a je plná zajímavých nápadů. Vidět Brody naživo 11. srpna v Praze jsem plánoval, aniž bych Diploid Love slyšel, natož abych se z ní nadchl. Parťáka na podiu jí dělá i Tony Bevilacqua, který provází Brody Dalle už od nejpunkovějších dob, a hrávají i pár songů od The Distillers. To ale vůbec neznamená, že by do setlistu z Diploid Love nebylo z čeho vybírat.