Bring The Drones – Ignorance Paradise

Před pár lety se do práce na společném projektu pustil Charlie z Anti Cimex a Ted z Gamla Pengar, aby záhy vypustili do světa 12“, nedlouho na to 7“ a následovalo ticho po pěšině, které bylo ukončeno velkou deskou. Skladby na ní postupně vznikaly od roku 2014 a krom hlavní dvojice se na ní podíleli Dennis z Doom, Scott z Domestics nebo Inge z Against Me!

Jehla vjede do drážek a Charlieho neúprosně tepající d-beat žene kupředu klasickou hardcore punkovou navztekanou smršť. Tu a tam se objeví nějaká pomalejší skladba, kde si Ted umí pohrát s melodikou kytarových vyhrávek, a tím ještě umocňuje intenzitu celé desky. Dennis i Scott jako zpěváci disponují náležitou hrubostí hlasového projevu, v obou případech stojící někde na cestě mezi Lemmym a Jerrym z Poison Idea.

Úvodní Stressed To The Bones je v tomto ohledu ideálním rozjezdem, který posluchače bez velkých okolků rozseká svou divokou energií. Navztekané temné texty jdou ruku v ruce s projevem celé kapely a reflektují zoufalý boj s větrnými mlýny neoliberálního kapitalismu. Když pak kapela zpomalí, vše dostane ještě další rozměr. Přesně to odráží čtvrtá (Don’t) Tear Your Heart Out, kde se repetitivně deklamace textu pojí se zlounským projevem a obdobně boduje i okamžitě zapamatovatelná Nuclear Fucker.

Bring The Drones ale především vysekávají jeden výborný rychlý rif za druhým, znějící jako ze řetězu utržená variace na ty nejdivočejší motivy z dílny Motörhead, v klasicky hardcore punkovém provedení. V tom je hlavní deviza celé nahrávky, u které si při poslechu člověk říká, jaká je v tomto případě škoda, že celé je to v podstatě pouze studiový projekt.

Mým hitem a pomyslným vrcholem desky je předposlední (These Are) Desperate Times, sumarizující v podstatě vše, co mě baví na tvrdém a divokém pojetí rocknrollu.

Ignorance Paradise je pro mě na každý pád hardcore punkovou deskou měsíce.