Ústecká kapela Brajgl byla svého času jednou z kapel, která (alespoň na nějaký čas) vyplnila mezeru českého punkrocku v zejména v oblasti vtipu a legrace. Ze všech a ze všeho. Jejich deska „Až dosloužím, chci do brajglu“ v designu starého recyklovaného sešitu ze základní školy skýtala nejeden vtip, legraci a hlavně hudební a textový nápad. Po letech odmlky (zejména koncertní) prolomené split albem s kapelou Cirguz a několika písněmi k 10 letům existence se po 15 letech existence vrací s albem, které vyšlo v létě 2017.
Kluci z kapely se změnili. Mají rodiny anebo je čekají a už to asi nejsou takový pařmeni jako dřív. Nepsal bych to, kdyby to nemělo souvislost s jejich tvorbou. Na novém albu je zastihneme ve vážnější poloze, kterou tu a tam prolomí píseň nazvaná třeba „Ta Písnička Se Bude Jmenovat Jak Budeš Chtít, Kosáku“ (pozn. Kosák je bubeník), čímž nám kapela jasně dává najevo, kdo je v ní pánem a že si sami ze sebe pořád legraci dělat umí.
Člověk by si nikdy nepomyslel, jak moc důležité je pořadí skladeb na albu. Tady je trochu nešťastně zvolena jako první skladba Idiokracie, která nemá špatný text, ale na úvod evokuje spíš pěkně popovou kapelu než svižnou punkrockovou partu, vzhlížející se v Kalifornii devadesátých let. Heh, kámošům se to blbě píše, ale Jerryho zpěv je v úvodu trochu jalový. Příště, prosím, na úvod pořádnej nářez, protože to Brajgl pořád umí (15, Fronty, PKN, Novodobý čeledín), ne že ne.
Album čítá sice skromnějších 10 skladeb, ale nemůžu si odpustit pocit, že místy trochu splývají. Marně pátrám po tom, jestli je to tradiční „brajglovskou“ melodikou ala zpíváme to, co hrajem, nebo něčím jiným. K dobru lze ale přičíst fakt, že kapela neuhýbá ze svého stylu, drivu a stále se snaží hrát zvesela. Pochválit můžu také zvuk z klatovského studia ExAvik, i když místy mám problém s detailním porozuměním textů (které jsou každopádně neotřelé a zajímavé, i když rozhodně ne angažované).
Album Přidej volům zastihuje kapelu v situaci, kdy už na živé hraní asi není tolik času. Rozhodně ale patří k tomu, co si stojí za to poslechnout a já jsem moc rád, že na severu Čech jde v rámci té punkové bídy o partu, která to táhne už 17 let a stále nahrává nové desky. To je dneska vlastně tak trochu unikát, protože kapely sice rostou jako houby po dešti, ale hynou ještě dřív, než je stačí posluchači „sesbírat“.
