BOY – Darkest Visions

Zkuste zadat do internetového vyhledávače heslo „BOY punk band“. Nemáte ani tušení, co všechno vám to najde.  Na každý pád jsou ale BOY nejdiskutovanější kapelou tuzemské punkové scény a dlouho se nestalo, aby čerstvá a nová skupina vlétla hned do první ligy, kde by nadělala pořádný rozruch. Doteď mi zní v hlavě slova Banána na křtu desky Darkest Visions v pražském klubu Roxy: „Nehejtujte tuhle kapelu, jsou to kluci, kteří si plní své sny.“ A na to se nedá nijak argumentovat.

BOY mají mou velkou úctu a respekt za to, jak se věnují detailům ve všem, co dělají. Energie, peníze a čas, to jsou jejich obětiny, které dlouhodobě přinášejí pro realizaci svých temných punkových představ. BOY mají i mé obrovské sympatie za svoje EP I’m Weird, které dokázalo, že se nejedná o další sezónní hajp, ale o bandu, která dokáže zčeřit hladinu elitářské subkultury. A teď jsou tu se svou první dlouhohrající deskou, očekávanou, vyhlíženou, průlomovou. Sází na ní vše, dohlíží na ni Tommy Manboy z Turbonegro, pozvání přijímají Shawn Smash z Total Chaos i Rudee z Degradace.

První track pod titulním názvem skrývá teroristické intro, které nás uvádí do atmosféry desky, a po kterém kapela strhne posluchače do víru našlápnuté skladby I Need Your Hate. BOY na nové desce vynechávají mateřský jazyk, jak už ostatně bylo znát z ukázek. Hned zvolní do zpěvné Never Break Us Down, ze které, spíš než osmdesátková druhá vlna punku, dýchá západní pobřeží Spojených států. Ne náhodou si kluci tuhle skladbu vybrali pro své první video.

Vrcholem desky je ale skladba Stay Free. Hned jak se ozve violloncello, naskočí vám spojitost s japonskými Hat Trickers, atmosféra by se dala krájet, mrazení v zádech. V jedné ze slok se Kejkla ptá „Do you think I care that my English sucks?“ Hele ani ne, jen mě prostě mrzí ta absence češtiny, která tak zdobila debutové EP. Ale samozřejmě chápu, že pro kapelu, které je domácí rybníček malý, je to nutnost. Kejklův zpěv je mi ale příjemný, i když pokud desku nemáte ve sluchátkách, ale dere se ven skrze repro sestavu, je poněkud utopený v nástrojích. Zvuk je profesionální, o tom žádná, ale přijde mi, jako by BOY tentokrát nechali koule v manželčině kabelce. I tak ale ještě BOY na desce několikrát oslní, hlavně v It Was The Alcohol a sarkastické Fashion Police.

Škoda že jsem neměl možnost si osahat vinylovou verzi alba Darkest Visions, přeci jen luxusní balení u Voltage Records od kapely, která velmi sází na vizuální stránku všeho, co dělají, posouvá dojem z desky k jinému smyslovému vnímání. Měl jsem za to, že BOY budou polarizovat publikum stejně jako Staré Pušky. Budou milováni, budou nenáviděni, ale nic mezi. Jenže od mého nadšení z jejich debutového sedmipalce jsem se dostal do prázdna, do vakua, do stádia, ve kterém čekám, na kterou stranu se BOY v příštích měsících převalí. Věřím, že pro své Darkest Visions udělali BOY všechno od srdce, ale mám neodbytný pocit, že méně je někdy více, a že kapela za svou snahu a peníze nedostala to, co by si zasloužila.