Bombs From Heaven – Orient Expres

Když mi na pražském koncertu Against Me! dával Honza, frontman Bombs From Heaven, jejich nové CD, upřímně jsem se těšil na první poslech. Ukázky, které se objevily na našem webu, slibovaly porci punkrocku s žánrovým přesahem ke country i klasickému rock’n‘rollu. Novinka Orient Expres vyšla v pěkném „vintage“ digipacku, velikým plusem je booklet s texty, i když s neškodným tiskařským šotkem v podobě přeházených textů oproti pořadí songů. Třináct tracků od brněnských Bombs From Heaven ve spolupráci Bombrock Records a True Trash je tady.

Do intra plynule naváže Right Here, Right Now, a dost mě překvapuje, o kolik kapela zpomalila od předchozí desky. Druhým překvapením je hned následující písnička Father. Hodně otevřená a osobní skladba, s harmonickým vícehlasem v refrénu a mezihrou, která zklidní celou desku hned takhle z kraje. Hudebně je to spíš Německo než Kalifornie, ale nemůžu tvrdit, že bych se nudil. Titulní Orient Express pobaví tematickou kytarou a jako zatím největší hit se jeví klipová California Sun. Jenže to se změní, když nás Bombs From Heaven pošlou do čistokrevného americana country v písničce Rocky Road. Ta zaujme skvělým textem, pianem, a působí, jako kdyby šlo o ochutnávku z nové desky Nicka 13. Výborným zářezem je i song She Stopped Believin‘, ve kterém své party parádně zazpívá Radim z Rattle Bucket. Jedná se asi o nejvíc našlápnutý song celého alba, evokující třeba Bad Religion. Druhým vokálním hostem na Orient Expres je Brent Loveday. Frontman denverských Reno Divorce se ke kapele připojil v songu Long Way Home a vznikl tak asi nejlepší okamžik celé desky. Jenže musím přiznat, že právě duet s Brentem je trochu kontraproduktivní. Dostanete do přímého kontrastu rodilého mluvčího s přirozeným frázováním, ze kterého slova plynou nezávisle na muzice a každé slovo dlouho poválí v puse, než ho vypustí do světa. Ale to je prostě něco, čemu se nelze vyhnout a nemůžu to mít Bombs za zlé. Spíš zaslouží velikou pochvalu za to, že si na hostování domluvili opravdu ceněné jméno z amerického punkrocku. Ke country se kapela znovu vrátí v Howling Like The Wolves, navíc tentokrát okořeněné o banjo. Desku pak zakončí hodně chytlavá a hravá Valerie, pěkně upravený cover od The Zuttons, a zanechává tak z nahrávky víc než dobrý dojem.

Orient Expres od Bombs From Heaven je hodně různorodá, ale dramaturgicky vyvážená deska. Líbí se mi, jak je poskládaný tracklist, ale od příštího alba očekávám o pár stupňů rychlejší jízdu. Uznávám taky, že někdo může mít problém s barvou Honzova hlasu, ale pro mě je to zas něco, podle čeho poznám Bombs i po slepu. Honza se konečně našel, kapela rozjela Bombrock Records, pořádají vlastní akce, zvou zahraniční i domácí kapely, jsou prostě vidět. Trochu mě mrzí, že Hankova basa zůstává na Orient Expres místy hodně utopená, protože někdy jsou jeho linky opravdu skvostné. No, a když se v písničce Father zpívá „I would like to show you, how I’m living now – you would be proud of me“, tak musím uznat, Johnny, že na to, co děláš teď, by hrdý rozhodně mohl být.