Blitz – Voice Of a Generation

Brácha ukončil moje dětství, když mi pustil Rancid. Nikdy jsem tedy nevyrostl na Pistolích ani Black Flag, ani na Visacím zámku. A už vůbec ne na Blitz. I tak mě každá deska ze staré školy, kterou si Papagájův hlasatel dělá radost, potěší. Tentokrát ve vinylové reedici vychází klasické první album Blitz – Voice Of a Generation – základní pilíř pouličního Oi!

Píše se rok 1982, The Clash odsuzují prapůvodní punk k zániku (vynikající) deskou Combat Rock, The Damned experimentují na Strawberries a do toho přicházejí Blitz se svojí dlouhohrající špinavou vidinou toho, kam se má hudba ulice ubírat.

Co napsat o třicet let staré nahrávce? Že We Are The Boys je pořád stejně silná? Že Time Bomb je legenda? Vůbec bych nelhal. Z desky dýchá Oi! punková autenticita. Hodně mě baví ten garážový zvuk, který ale zůstává čitelný i pro ucho vycvičené dnešním vypiplaným a preparovaným soundem. Příjemná změna oproti produkci za statisíce.

Žasnu, jakou kolekci silných songů dokázali Blitz na svoje první LP poskládat. Soundtrack boční ulice u stadionu těsně než naběhnou technické a úklidové služby.  Už zmiňovaná We Are The Boys, nebo Criminal Damage jsou nezapomenutelné pecky. Další takovou je písnička Warriors, i když mnohem raději si vždy poslechnu verzi od Judge. A na závěr Moscow , to se prostě nedá zvládnout s klidem.

Blitz by si asi zasloužili víc pozornosti a úcty. Dnes se na ně odkazuje už jen málokdo. A jsem rád, že PHR svým nadšením a přístupem pomůže zas nějakou tu vlnu zájmu zvednout, a že se Voice of Generation dostane do rukou lidem, kteří zatím s Blitz neměli tu čest.