Baby Secondhand – Střepy

Pomalu budu muset přehodnotit svůj náhled na tuzemskou punkovou scénu. Za poslední rok tu vznikla spousta skvělých nahrávek, ke kterým se vracím, a je jedno, jestli je mají na svědomí moji kamarádi nebo někdo z úplně jiného konce republiky. A teď mám v ruce CD, které mi dal v pražském Stormu Bart, basák Pušek a frontman Proti Směru. Je na něm nahrávka nazvaná Střepy od jeho nového projektu Baby Secondhand, ve kterém mu sekundují členové Jelly Babies a Čemu nerozumíš? Bartův pocit nedostatku autorského sebevyjádření chápu, je ostatně známo, že Staré Pušky jsou víceméně Sidneyho dítě, a pro člověka, který si zvykl nějakých deset let psát texty a strhávat pozornost na sebe, musí být těžké mlčet. A tak tu tedy máme Baby Secondhand, kabaretní rock’n’roll s přiznanými vzory v glam rocku i punku. Bart na sebe hodil vizáž křížence Trashcan Darlings a Adicts, obklopil se zvířátky z plyše a bandou pokérovanců a vydal s nimi devět songů v DIY režii.

To, jak dobře Baby Secondhand zvolili otvírák desky, jsem pocítil na vlastní kůži. Písničku Před zrcadly se skrývat nedokážu už pár týdnů vyhnat z hlavy. Bart skvěle manipuluje se slovy, jednotlivé pasáže mají masivní gradaci, která vyvrcholí smyčcovým stacattem a ženským doprovodným vokálem. Vůbec to nezní jako sklepní nahrávka pro radost a bez ambicí, jak mi bylo na baru ve Stormu podsouváno. Kapela má v sobě stadiónovou macho pózu stejně jako kocovinovou sebelítost a ve finále to funguje na jedničku. Jde jen o to, do jaké míry je člověk ochoten hrát s Baby Secondhand jejich hru. To platí především o songu Vteřina, která v sobě spojuje pozdně osmdesátkové Mötley Crüe a punkové kořeny. Bart občas trpí potřebou nadužívat v textech vzletná slova, která se mi úplně nehodí, přesto ho ale považuju za jednoho z těch lepších textařů, který si dokáže poradit s nástrahami rodného jazyka. Slovo „ženy“ najdete sice v textech častěji než leckterou spojku, ale něčím podobným trpěl už v dobách Proti Směru. A právě domovské Proti Směru připomene nejvíc písnička Frajer co má styl, ve které vynikne refrén a také reggae mezihra. Občas se Baby Secondhand podaří zabalit banální slogan do takového tvaru, ve kterém zní strašně zpěvně. Odvrácenou stranou kapely je pak patetická skladba Seladon, která zní jak špatně přeložená červená knihovna. Hudebně se mi líbí Bonnie a Clyde, která sází na ostřejší kytary, sesype se s recitativem, ale pokaždé pobaví veršem plným nefalšovaného narcismu – „Tys byla zvíře a já byl kráska“.

Utahanějšího, ale v refrénu silného Anděla vystřídá svižnější, ale naivnější Baby Rock’n’roll, která jako jediná drží stopáž pod tři minuty. To, že jsi byl, jsi a budeš úplný kokot, kapela vyplivne z repráků v písni Kdo ví a dává tak asi jedinkrát na celé desce průchod jiným emocím než pudovým. Přijde mi, že v písni Poslední raut pak Baby Secondhand už jen zkouší trpělivost posluchačů, nakolik jsou ochotni snášet pětiminutový umíráček. Ale musím s velikým respektem přiznat, že refrény se prostě skupině daří a platí to i o Posledním rautu. A konečně už vím, co dělá metronom.

Kapela, která se nebere nijak vážně a nesnaží se nikam procpat, paradoxně nahrála zajímavou a na zdejší scénu nečekanou desku. Zvukem nezaostává za tuzemskou produkcí a nápady by jim mohla spousta kapel, které nemají soudnost, závidět. Největším hitem ale s přehledem zůstává písnička, která Střepy otevře. Celou nahrávku si můžete poslechnout na bandzone profilu Baby Secondhand.