Autonoé – S/T

Na gramofonu se mi točí debutní gramofonová deska jihočeských Autonoé. Sedmipalcové EP, na které kapela naskládala desítku plus mínus minutových kompozic. Bez trendové vypjatosti přirozeně navazují na tradici regionálního pojetí hardcore, jdoucí zpět do osmdesátých let. Ostatně i obal zachycuje tak trochu bezčasou venkovskou krajinu, jak mohla být zachycena třeba v roce 85.

Halelujah, konečně je tu zas někdo, kdo vnímá, že hardcore je punk i že se dá hrát divoce, a přitom nezapomínat na patřičnou dávku melodie, stejně jako na práci s hlasem. Který (možná to může být pro někoho překvapení) nemusí znít jako vřískající myši z animáče a popírat rytmus i rým.

Autonoé vysekávají jeden chytlavý hardcore punkový rif za druhým, doplněné o spoustu malých melodických vyhrávek a skvěle provedeným zpěvem, který je intenzivní v prolínání více hlasů, punkově spratkovský, ale stále melodický. V Autonoé se tak potkává tradice přímočarých jihočeských rychlých hardcore kapel s odkazem charakteristických atributů souborů rožnovské školy. Vědomé či nevědomé rifové a aranžérské odkazy amerického a evropského hardcore punku osmdesátých let se tu ideálně pojí s charakteristickou stavbou rýmů a melodií rodného jazyka, dávající celku nezaměnitelný punc punku z východního bloku. Kvílících kytarových sól je tu nepočítaně, ale dodávají celku poměrně efektně fungující punc melancholie. Výsledek tak vyvolává představu, jako by moji oblíbení chicagští veteráni Articles Of Faith zpívali česky.

Upřímně, EP Autonoé je jednou z nejlepších a nejpřirozeněji znějících tuzemských hardcore punk nahrávek, jakou jsem slyšel za posledních několik let.