Autistic Youth – Graves

Jako dnes si vybavuji své první setkání s Autistic Youth. Letní podvečer před lety na koncertě v Jelení, kde spolu s Masshysteri vystoupila tahle parta z mého pohledu malinkých mladíčků, s hudbou oživující tradici punku z amerického západního pobřeží někdy tak z roku 1980. Od té doby už uběhl nějaký ten pátek, koncerty v Jelení jsou již dávná minulost, stejně jako kapela Masshysteri, ale Autistic Youth tu jsou stále, o nějaký ten rok starší, zkušenější i vyhranější, Graves je pak jejich nejnovějším EP, vydaným u příležitosti zatím posledního evropského turné.

Na této exkluzivně pouze v Evropě vydané desce na vás kapela vypálí trio super melodických punk písniček s fůrou harmonií a i po těch letech ve svém základě odkazující ke Kalifornii v roce 1980, ale to by bylo vpravdě trochu zkreslující, protože na Graves můžete zaslechnout i porci melancholie portlandských kapel a notnou dávku pop-punkem načichlých melodií, co by klidně mohly zapadnout na nějakou klasickou desku z Lookout! Records vydanou v devadesátých letech. To je asi ten hlavní posun v tvorbě těhle portlandských floutků, kapela nabrala lehce popový nádech v tom dobrém slova smyslu a to ji jen a jen obohacuje. V tom je EP hudebním pokračováním jen o pár měsíců staršího třetího LP. Rozjezd úvodní a zároveň titulní skladby mě dostal svou melodií okamžitě a v ten moment bylo jasné, že Autistic Youth opět nezklamali a jsou jednou z nemnoha kapel, o kterých jsem ochoten říci, že jsou každou deskou výraznější a potažmo lepší. Tento pocit se nemění po celou dobu, kdy hraje trojice písní na téhle malé desce.

Autistic Youth dokáží spojit ducha počátku punkových osmdesátých i devadesátých let skvěle a s nonšalancí, jakou by jí mohl kdekdo závidět, a už jen proto stojí i tohle EP za to. Myslím, že nebudete zklamáni.