Anti Cimex – Raped Ass

Sakra, svět se zbláznil nebo došlo na nějaký podivný přesun strojem času zpět do roku 83. Jak jinak si vysvětlit recenze na Raped Ass od Anti Cimex a o pouhých pár okének níže recenze na Voice Of Generation od Blitz? Možná to ale pouze trefně a lakonicky ilustruje současné reedicové běsnění. To je někdy ku prospěchu věci, jako v těchto dvou konkrétních případech. Jindy se přesouvá do až absurdních rovin, kdy je člověk konfrontován se záplavou extrémně předražených reedic nezajímavých alb, jejichž originály můžete najít v regálu „Výprodej za 50 Kč“ kdejakého bazaru.

Ale nyní již zpět k tématu recenze a tím není nic jiného než jedna z kultovních desek 80’s hardcore punku a zároveň v pořadí druhé EP švédských Anti Cimex. To vyšlo konečně v nové edici své původní sedmipalcové podoby, což zabralo bratru 27 let a postaral se o ni brazilský label Nada Nada Discos. Krom toho, že deska parádně vypadá i zní, je to v každém ohledu skvěle odvedená práce. Pro jistotu vyšla i v prakticky všech variacích obalu, jaké měla v osmdesátých letech, a bylo jich požehnaně. Hezký počin a navíc chytrý trik, jak jeden titul nacpat sběratelům rovnou v několika exemplářích, haha. Mimochodem, souběžně vyšly i reedice jak prvního, tak i třetího EP kapely.

Jak vlastně psát o hudbě u nahrávky, která má takhle klasický status a v podstatě patří k těm, jež definovaly to, kam se část punk muziky ubírala v dalších dekádách. Toť oříšek, který není právě lehké rozlousknout. Anti Cimex tu oproti ještě trochu tápajícímu debutu už jasně vědí, jakou cestou se hudebně ubírat a předvádí to na pateru divokých skladeb s neučesaným zvukem a zásadní inspirací v tvorbě Discharge. Tu ovšem posouvají na svůj vlastní level, ve kterém se odráží i bordeloidní špína raných nahrávek Disorder nebo Chaos UK a pomalu klíčící semínko motörheadovských vlivů, které ve spojení s tímto jménem naplno vykvetlo až o mnoho let později.

Anti Cimex na Raped Ass svým divokým punkovým útokem v podstatě určili cestu pro vývoj švédského syrového hardcore či (jak se tehdy říkalo) raw punku pro následující dekády a vlastně nejen toho švédského. Co je ale nejdůležitější devizou vlastně veškeré tvorby kapely, je bezprostřední chytlavost a schopnost nacpat do té divoké jízdy špetku melodie, která se vám může zažrat pod kůži. Ostatně to je přesně to, co odlišuje nadčasové nahrávky od prosté snůšky kraválu. Musím k tomu dodat, že tento koncept pro mě za ta dlouhá léta vlastně ani trochu nezestárl. Tak jako mě Anti Cimex dostávali před dávnou dobou, mě dostávají i dnes v nezmenšené míře a celá pětice zde obsažených písní mi i v roce 2013 nakopává zadek se stejnou nekompromisní účinností jako kdysi dávno v osmdesátých letech, kdy jsem jméno jejich jméno zaregistroval poprvé.

Hail To Anti Cimex.