Amoebas – Amoebas

Tihle mladíci z Michiganu se s ničím nepářou. Hned od první skladby svého debutového LP vás totiž Amoebas rozsekají poctivě udělaným, nápaditým retrem. Je to „don’t give a fuck punk,“ který si neláme hlavu s nějakou korektností a ani náhodou to není dnes už bohužel téměř všudypřítomné „nesnáším vás, všichni mi ubližují a koukají na mě skrz prsty, pomoc, já přeci jen chtěl být pankáč, nechte mě žít, já protestuju!“ Osm válů, které zřídkakdy překročí dvě minuty, je živočišná syrová projížďka starými časy, kdy naštvaní poďobaní teenageři a vyvrhelové brali do rukou nástroje a plivali kolem sebe.

A tak se při úvodní No Emotion ocitáme v natřískaném zapoceném klubu, kde na pódiu řádí raní Black Flag nebo Adolescents a pod ním dovádějí Perverts and Rats. Jako by byl znovu rok 1979. Kromě toho je v tom ale samozřejmě špetka Briefs či lépe ještě o něco neurvalejších Stitches, a kupodivu je zde i slyšet velká podobnost se švédskými garážovými kapelami jako Regulations či Vicious.

Nervous Wreck je potom chytlavá agresivní hitovka, punk ve své nejlepší čisté podobě. Frackovitý a přitom zoufale uřvaný zpěv, chytlavý refrén „I can’t take it / I’m feeling sick / my mind is wasted / I’m a nervous wreck“, vygradovaná závěrečná pasáž nakopává zadky a místo nějakého sóla se na závěr dočkáme prostě osekané basové linky a přidávajících se bouřících kytar.

Od prvních akordů You Shake Me zase kolem poletuje duch new wave a post punku, trochu jako Wire, trochu jako pop punk konce osmdesátých a začátku devadesátých. Pořád si říkáte, kdy ta jízda skončí, že musí přijít nějaký slabší kousek, ovšem následujícíGimme a Fix je opět chytlavý song, který udeří přesně tam, kde vás pomalá předchozí píseň nechala vychladnout. Dokonalé kytary, skvělé melodie, nafoukaný hlas, který nadává, remcá a zoufale řve. Tak deska pokračuje dál až k závěrečné dvojici songů, kdy už si říkáte, že to nemůže být lepší. Better off Dead je ale dalším hitem, který by mohl zdolávat (kdyby rádia a jejich posluchači měli vkus) hitparády a okamžitě na něj navazující Blackout je naspeedovaný hurikán, při kterém možná i vy uvrhnete svoje město do tmy.

Amoebas jsou špinavá a zkažená děcka. Poslouchat jejich desku je jako strčit ruku do zásuvky, zmítat s sebou v šílených křečích dvě stě dvaceti voltů a přitom si vybavovat všechny svoje oblíbené kapely. A nejlepší na tom je, že na stopáži pod dvacet minut to můžete dělat znova a znova bez extrémních trvalých následků.