Ahneus – Ahneus

S relativně novým jménem na finské hudební scéně Ahneus jsem se poprvé setkal na nedávno vydané kompilaci Hardcore 013. Uběhlo pár měsíců a z pošty si nesu karton s finskou zpáteční adresou, z jehož obsahu se vyklubalo album právě téhle kapely.

První plus při rozbalení krabice přišlo již s obalem, díky bohu klasická hardcore punková škola kreslených obalů dosud zcela nevymřela a obal téhle desky z dílny týpka jménem Santiago Mazatl může s klidem zapadnout po bok klasické tvorbě figur jako Mad Marc Rude, Pushead či Squeal. Po vložení na gramofon přichází dávka super energického a šlapajícího hardcore punku v charakteristicky finském pojetí s lehce rockovým odérem a tu a tam nějakým metalovým trikem. Samozřejmě nezaměnitelný zpěv ve finštině člověku bude vždy patrně evokovat klasické kapely z této země, která byla a evidentně dodnes je jedním z hlavních center evropského punku. Ostatně k tomu si stačí projet na začátku zmíněnou kompilaci. Dvanáctka písní, které Ahneus na albu servírují, je svou kombinací klasického finského hardcore s lehkým nádechem Motörhead pro mne v podstatě ideální mix, jenž mě při správném provedení dokáže vždy zdvihnout ze židle, a Ahneus vážně vědí jak na to. Prvním třem písním na téhle desce se to podařilo naprosto dokonale, až mi v toho v první chvíli takříkajíc spadla čelist. Při pitvání písniček možná někdo nalezne i tu a tam nějaký odkaz na japonské „burning spirit“ kapely, ale to spíš jen na okraj a rozhodně to není tím nosným, co hudbu Ahneus utváří, protože stále mají asi nejblíže ke klasickému metalpunkovému ataku, jak ho můžeme znát od tamních žijících legend Terveet Kädet, nebo ještě lépe Rattus, ostatně ex člen těch druhých Jake právě tady hraje.

V každém ohledu vynikající debut a těším se na pokračování!