Agnostic Front. Bezprostřední a upřímné, tak jak by to na hardcore koncertě mělo vypadat
Jednou se mě někdo zeptal: „Kdybys pořádal nějakej slavnější zahraniční hardcore, třeba Sick Of It All, Madball nebo Agnostic Front, jakou českou kapelu bys hodil coby předskokana, aby žánrově seděla a stála zároveň za to, byla důstojným úvodem?“ Tenkrát jsem spontánně vyhrkl: „Sakra, já nevim, třeba Better Way?“ Jak vidíme, zjevně jsem nebyl jediný, kdo měl stejný názor…
Pátek odpoledne, nekonečná a zpožděními poznamenaná cesta vlakem do Prahy, z Mariánských Lázní přes Plzeň, nabrat naši plzeňskou crew a jsme kompletní. Před sedmou hodinou večerní se objevujeme u bran Futurum Music Baru, mizíme v jeho útrobách a nedočkavě vyhlížíme členy kapely Better Way z Českých Budějovic. Místo dnešního koncertu má už v počátku příjemnou atmosféru a postupně se zaplňuje, fans stále přicházejí. Náladu nám nezkazí ani ubohé poznámky nějakého nesnášenlivého blbce, který se na hardcorový koncert připletl zjevně omylem. Jinak je ale večer parádní, lidé „scénoví“ se sešli v pestré směsici a v různém stylovém zaměření.
Better Way nastoupili kolem půl osmé a jejich výkon mě po pár okamžicích přesvědčí o tom, že by člověk na domácí scéně nenašel moc kapel, které by se úkolu předskokana Agnostic Front zhostily s takovou grácií, jako právě tahle parta, která brázdí vody hardcoru už pěkných pár let, s několika vydanými počiny a neúnavným nasazením. Anglicky zpívaný hardcore, zpěv, místy dost podobný projevu Rogera Mireta, těžkopádnost hardcorových riffů, kombinovaná s punkovou rychlostí a zběsilostí. Better Way jsou podle mě vždy sázkou na jistotu. Posluchače, kteří je naživo vidí poprvé, jejich koncert řádně nakopne, a stálí fans se zas a znovu přesvědčí o tom, že jsou věrní kvalitní hudbě. Místo snahy o odborný a slušný komentář by se prostě hodilo: „Sedí jim to na prdeli a má to koule!“ Ve Futuru jsme se tak dočkali pestré palety songů, od krátkých bláznivých štěků, jako je Rich Bitch, až po profláklou pecku Better Way s feelingem podobným songu Gotta Go od Agnostiků.
Budějovičtí Better Way přišli, odehráli a zase zmizeli. A já mohu říci, a určitě nejsem sám, že se těším, až budu mít zase možnost vidět je v akci. Čas se nachýlil, hlavní hvězda večera je tady. Po vtipně zvoleném westernovém intru (Ennio Morricone by měl radost…) nastupují Agnostic Front ve vší kráse a eleganci hardcorových veteránů, v čele s nezničitelným Rogerem Miretem a i přes svůj věk nestárnoucím Vinniem Stigmou. Show odpálí nekompromisní řežbou, songy Eliminator a Dead To Me. Chci se vyhnout vyjmenovávání celého setlistu, ale zároveň si nemohu pomoci. Agnostici nasázeli bomby, jako jsou My Life My Way a For My Family, které proložili vděčnými klasikami That’s Life nebo Friend Or Foe. Objevila se i vyčítavá All Is Not Forgotten, nařvaná Peace a nesmíme zapomenout ani na pecku, připomínající skinheadské kořeny kapely, průšvihářskou Crucified. Dočkali jsme se i songů Blind Justice nebo United & Strong. Provařenou mrdu Gotta Go uvedli pánové úmyslně nenápadně. Trocha španělštiny hardcoru ještě nikdy neuškodila, jak dokázala píseň A Mi Manera. Následovala kritická Addiction a ve vzduchu visel poslední zásek. Co přijde, říkám si? Že by cover fláku Blitzkrieg Bop od Ramones? Občas si myslím, že bych se mohl živit sázkami na songy v setlistech kapel během koncertů… Obdivuhodně mi to totiž vychází…
Po bouřlivém potlesku a rozloučení kapely si říkám, že si není na co stěžovat, nebyli jsme ochuzeni o pořádnej bordel, stage diving, fanoušky, či spíše fanynky na pódiu, všechno bylo správně bezprostřední a upřímné, tak jak by to na hardcorovém koncertě mělo vypadat…
Ale přesto mám jeden negativní, a možná také až příliš subjektivní, postřeh. Kvalitní NYHC se pozná. A nikdy nezklame. Nicméně, možná je trochu problémem jistý syndrom, na kterém jsme se s kamarády shodli, týkající se slavnějších interpretů v rámci scény. Všimli jsme si toho také letos na Mighty Sounds. Viděli jsme hromadu slavných interpretů, ale pokaždé nás více nakoply méně slavné kapely. Pravděpodobně je pes zakopán právě v očekávání. Od hvězd prostě čekáte hodně, ony nezklamou, ale ani nijak výrazně neposadí na prdel… A stejný pocit jsme měli i ve Futuru z Agnostic Front – naprosto super, paráda, ale rádi bychom byli posazeni na zadek něčím komornějším, co by nás ale zároveň rozložilo na atomy…
Musím se přiznat, že mi unikla informace o aftershow v klubu Buben po koncertě Agnostic Front. Co ale člověk neví sám, vědí kamarádi. A tak se stalo, že hudební večer neskončil po opuštění Futura. Noční bordel v ulicích Prahy, zmatky, chaos a už stojíme před vchodem do klubu Buben. Afterparty obstarají Rat City Riot a po nich ještě dj. Paráda! V klubu Buben jsem se ocitl poprvé a k vlastní ostudě musím také přiznat, že tvorba i živé koncerty kapely Rat City Riot mi úspěšně unikaly až dosud. Jaká chyba! Živelná show, podpořená téměř neexistujícím pódiem v Bubnu, vražedné tempo, chytlavé melodie, basová sóla, připomínající Matta Freemana, zpěvák permanentně mezi lidmi, nářez! Přesně srdcovka v mém duchu a pro všechny, kdo mají rádi kombinaci agresivně znějícího a přitom líbivého street punku staršího střihu, amerického punkového rock’n’rollu ála Hudson Falcons, popřípadě říznutého hardcorem – Born To Lose (ne nadarmo s těmito borci vydali RCR split…) – a melodického punku ze západního pobřeží USA, jako jsou Swingin‘ Utters, One Man Army, The Briggs nebo Dead To Me.
Koncert byl u konce rychleji, než bych si přál – někdy čas letí příliš svinským krokem. K tomu nemáte možnost zdržet se na afterparty a zběsile trsat na pecky z vinylů, protože vaši plzeňští kolegové si před půlnocí usmyslí, že pít se pojede domů do Pilsneru… Tento šílený nápad znamenal bláznivý úprk ulicemi noční Prahy až na hlavní nádraží, přebíhání mezi auty, přímo filmové scény, po kterých byl člověk rád za odpočinek v nočním rychlíku, uhánějícím vstříc dalším dobrodružstvím…
Za fotku velké díky Hugimu, celý fotoreport najdete tady.
