Adacta – Tma

Už jsem to nakousl v přehledu nejlepších desek za rok 2015: slovenská scéna momentálně brutálně válcuje tu českou a chrlí jedno zajímavé jméno za druhým. Jsou z toho jak nadějné debuty, tak x-té desky skupin, které jsou rozpoznatelné na první poslech. Nebo pohled, protože vizuál nové desky bratislavských Adacta, kterou držím v ruce, je nádherný a zapamatovatelný. Zamilovatelný. Pastva pro oči. Adacta jsou údajně nedotknutelná kapela, ale mě to nezajímá. Bratislava je daleko; za Brnem doprava a vymočit se v Malackách. Nejsou to kluci, které bych potkával dvakrát týdně v klubu na baru, a tak nemám důvod je virtuálně poplácávat po ramenou. A neexistuje dobrá, nebo špatná hudba. Existuje jen hudba, která mě baví, a ta, která ne. A Tma od Adacta mě baví jak máloco.

Poslouchat Adacta, to není jak koukat na Vékávéčka. Nic k středečnímu žehlení. Udeří Z mostov stúpa dym a celé se to do vás navalí, krev se dostává k bodu varu, nahrne se do hlavy a chtělo by se jí vytéct z uší. Různorodé pasáže mají v písničce vygradovanou stavbu a takhle dobrý úvodní zářez jsem už dlouho neslyšel. Přímočará melodika střídá agresivní úseky. Adacta to totiž nesype jen tak bezduše, ale nebojí se pomalejších momentů, které dodávají celkovému vyznění na naléhavosti.

Název Tma skutečně odpovídá obsahu. V textech oceňuju lyrickou zkratku, celkovou postapokalyptickou atmosféru, soundtrack k bezvýchodnosti. I tak silné songy jako Vlčia krv nebo Úzkosť ale dokáže přebít uprostřed celého alba písnička Katastrofy. Smyčce jsou to poslední, co byste na Tmě čekali. Stejně tak skutečnost, že Adacta zpomalí na nějakých pětaosmdesát úderů za minutu. A je jedno, jestli v ten moment Gargamel zpívá, že nic nebude dobré, nebo štěká něco o zmaru, smrti a rozkladu. Katastrofy jsou tím songem, který si budete z celé nahrávky pamatovat nejvíc, jelikož různorodost je to, co ze Tmy dělá celkově nadprůměrnou desku v rámci sub-žánru.

Po několika desítkách protočení Tmy jsem se dostal i k starším nahrávkám Adacta, ale jejich současná tvář mi sedí zdaleka nejvíc. Za pět let od poslední desky Amen nastřádali deset songů, které, i přes stopáž směřující ke čtyřiceti minutám, nabízejí velkolepý zážitek. Od „chci si vystřelit hlavu nějakým crust-punkem“ přecházíte k „chci si pustit Adacta“! A to jen díky propracovanosti jednotlivých songů, tvořících sice kompaktní celek, ale schopných vyniknout i bez zbytku nahrávky. Rozpoznatelnost Adacta – 100 %. Vinylový gatefold Tma s nádherným artworkem obsahuje samozřejmě download kód a také nášivku. Nahrávka vyšla v kolaboraci několika labelů a já za konkrétní exemplář k recenzi děkuju PHR.