Jaro jakoby už kapalo na okna. Ale známe to, že jo. Březen – pod deku vlezem a rádi na něco čumíme. A další trojlístek filmového nášupu, který se tentokrát ve všech třech případech točí kolem řezavých kytar a náserových rytmů, je připraven vás vyhecovat. A k čemu ? No abyste se z pod těch dek co nejdřív vyhrabali, hodili se do gala a vyrazili někam za muzikou. Protože vás protáhnu legendárním newyorským klubem a americkou či norskou rebelující mládeží ze začátku 80. let, která se opírala o punkovou hudbu, postoje i módu. Takže historie, kultura, melancholie, špína a hnus napříč časem a prostorem.
CBGB
Country, bluegrass a blues – tyhle tři hudební žánry daly název uznávanému newyorskému klubu CBGB, který se díky svému majiteli Hillymu Kristalovi stal kolébkou undergroundového rokenrolu a punku. Protože v jeho klubu na Bowery nechtěly country kapely vystupovat, rozhodl se dát příležitost i jiným formám rocku. V jeho podniku mohly hudební skupiny vystupovat pod jedinou podmínkou – musely hrát jen vlastní tvorbu. Žádné pecky z hitparád, žádné předělávky. Jeho krédem bylo podporovat umělce za každou cenu. Hilly Kristal se tak proslavil a je právem označován za kmotra punku, který stál u zrodu kapel jako Blondie, Television,The Dictators, The Fleshtones, Richard Hell & The Voidoids Ramones, Talking Heads, Dead Boys nebo The Police či Patty Smith.
Snímek z roku 2013 vzdává hold legendárnímu klubu, který byl s podnázvem OMFUG (Other Music For Uplifting Gormandizers) založen na Manhattanu v New York City v roce 1973 a zavřen byl 15. října 2006, kdy tam naposled zahrála Patty Smith. V roli nerudného taxikáře, který nesnáší punk, se objevil Cheetah Chrome. Skutečný kytarista Dead Boys.
Co na to G.Zs?
CBGB je taková humorná historka o tom, jak na Manhattanu vyrůstal punk rock. Nenásilná celovečerní pocta Hillymu Kristalovi. Alan to dává, stejně jako zbytek herecké plejády. Za mě moc keců a málo hudby. Neurazí, nenadchne. Stejně jako tahle moje recenze.
[youtube id=“DMdPTzb6PmU“ width=“620″ height=“360″]Suburbia
Teenager Evan uteče z domova a na punkovém koncertě se seznámí s gangem T.R., jehož členové jsou zhruba stejně staří jako on sám. Posléze s nimi začne bydlet a zapojuje se do aktivit, jako jsou krádeže, rvačky a výtržnictví. Dvěma starousedlíkům se však nelíbí životní styl punkrockerů, a když policisté nic nedělají, rozhodnou se vzít věci do vlastních rukou…
Penelope Spheeris obsadila do filmu skutečné punkáče místo opravdových herců, aby docílila co největší reálnosti snímku. Snímek byl natočen za šest dní. Většina incidentů, které se ve filmu odehrávají, jsou založeny na skutečných událostech. A ano, ten chlapík co, vypadá jako Flea z Red Hot Chili Peppers ještě předtím, než mu herák pomuchlal obličej, a strká si do krku potkana, je Flea z RHCP.
Co na to G.Zs?
No, pěkný to rozhodně není. Rozporuplné pocity jsou nejspíš záměrem téhle inspekce do maloměstské středoamerické duševní bídy. Trošku jiná sonda do komunity punkáčů v první půlce 80′, než bylo Dont Stop. Film však působí celistvě a depka z naléhavosti osudů Kids and Antiheroes vás bude pod krkem držet ještě dlouho po závěrečných titulkách.
Pokud zvládáte angličtinu, můžete se níže podívat na celý snímek.
[youtube id=“MmRpLAb1kYU“ width=“620″ height=“360″]Mladí rebelové/Mannen som elsket Yngve
Norský Stavanger je sice příjemné, ale poněkud monotónní místo k životu, do něhož revoluční konec osmdesátých let proniká jen skrze televizní obrazovky. Jediný únik z okolní šedivé nudy nachází sedmnáctiletý Jarle v hudbě kapel nové vlny, pod jejichž vlivem založí s přáteli „nejtvrdší punkovou kapelu ve Stavangeru“ (především proto, aby jako nezletilý gymnazista konečně pronikl do jediného rockového klubu ve městě). Když však do školy nastoupí nový student Yngve, obrátí se Jarleho doposud dětský svět vzhůru nohama. Aniž by tušil, jak k tomu došlo, zjišťuje, že volí mezi dívkou, kterou mu všichni závidí, a chlapcem, jehož ani pořádně nezná.
Poutavý a melodramatický kousek od režiséra a divadelního herce Stiana Kristiansena, který je adaptací románu Toreho Renberga Muž, který miloval Yngveho, je jeho celovečerní debut. A v roce 2008 získal na Dnech norského filmu cenu pro nejlepší norský snímek. Na svém kontě má také čtyři ceny akademie Amanda.
Co na to G.Zs?
Poměrně nenápadný a komorní snímek pracuje se silnými emocemi a životními úskalími, kterých je dospívání plné. A vážně je jedno, jestli to bylo před třiceti lety nebo dnes. Strasti mladého hrdiny jsou nemotorně milé a adolescentně trapné. Řemeslně zvládnuté s přehledem. Kamera a střih působí dost vyrovnaně a snímek vám dost nenápadně utíká před očima, takže z ničeho nic máte pocit, že s bandou mladíku na pobřeží mezi omechovanými šutry zevlíte taky. Tenhle zapadlý norský poklad je za mě nejsilnějším filmovým zážitkem z celé této trojice.
[youtube id=“79CC4HYghdQ“ width=“620″ height=“360″]Tak co? Dobrý? Jo? Z čeho máte větší depku? Z americký křupanský bídy, nebo ze severského pubertálního rebelství? Žádná depka? Naopak? A co CBGB? Taky vás po zhlédnutí snímku mrzí, že už nikdy nezažije tu neopakovatelnou atmosféru nejkultovnějšího klubu v historii? Ještěže nám nevzali tu strahovskou 007, co?
