Dobrej kytarovej riff is not dead. To je myšlenka opanující můj mozek ve chvíli, kdy Acid Row dohrávají svůj set na pódiu Kabinetu Múz v Brně. Před pódiem je plno mladých lidí, kývají hlavami a skáčou. A to do riffů uctívajících několik desítek let stará temná božstva primordiálního metalu.
Pražští Acid Row mají naštěstí do prosté vykrádačky riffů daleko. V jejich setu, kterému dominují skladby z nové desky Afterglow, je kromě stonerových melodií, doom metalových nálad a tak trochu punkového přístupu hlavně ohromná dávka sex appealu. Acid Row to na pódiu prostě sluší a jejich energie přitahuje posluchače blíž a pak je pevně drží prsty, z jejichž konečků odkapává potemnělá, ale zároveň upřímně zábavná rock’n’rollová atmosféra.
Stále ještě horké skladby z Afterglow už se do mozkových závitů posluchačů očividně zavrtaly a od první chvíle jim velí pohupovat hlavou. A není se čemu divit, riffy jako ty od Acid Row se z uší vytřásají těžko. Na pódiu ani před ním se sice během setu žádná zvláštní zvěrstva nedějí, nálada je ale kolektivně euforická.
Stejně početný dav, jaký vítal rouhače z Acid Row, byl už v úvodu večera zvědavý taky na domácí Sloth. A tenhle bezhlasý stoner metal v podání brněnských mladíků za takovou pozornost rozhodně stál. Jasně, na světě najdete spoustu dalších kapel, které umí udělat z hypnoticky pomalých riffů mlhu tak hustou, že by se dala krájet, a které ví, kdy zrychlit tempo, aby správně strhly posluchače. Že na takovou kapelu narazím pod neznámým jménem na prvním slotu v brněnském Kabinetu Múz, jsem ale nečekal. A nemůžu si stěžovat.
S dalším vystupujícím, také domácími Slať, se moje cesty poslední dobou protínají docela často. Minimálně já si ale určitě nemám na co stěžovat. Oproti předchozím Sloth jsou Slať už ošlehaní matadoři, kteří přesně vědí, kdy na jakou strunu ve svém sludge/stoner hájemství sáhnout. Kupředu je navíc žene bestiálně skvělý zpěv Jany Kremace, který se naživo prostě neomrzí. Stačí, aby zaznělo úvodní „Spal mě, pochčij, co zbyde!“ a já vím, že to zase bude dobrej set. A tentokrát zase je.
Poslední Swanmay, kteří své nástroje rozezněly po Acid Row, už bohužel nestíhám. Tak snad někdy příště.
