Walter Schnitzelsson – Mother

Jsou tři, pochází z různých částí Slovenska, potkali se v Bratislavě. Jak přišli na jméno Walter Schnitzelsson je mi záhadou. Stejně tak je mi záhadou, jak to, že materiálu s takto hitovým potenciálem se dostává tak málo pozornosti. Třípísňové EP s názvem Mother už je totiž na světě rok a nikde žádné chvalozpěvy ani vřískající fanynky. Přitom jejich retro snoubící v sobě něco z indie vlny přelomu tisíciletí, Kinks, nakažlivého rokenrolu a blues rocku je v našich vodách tak trochu ojedinělým úkazem.

Na první poslech zaujme kvalitní zvuk, který zachycuje perfektní zvonivé a přitom ostré kytary evokující právě šedesátky, stejně tak zpěv, který v sobě snoubí ležérnost, drzost a místy bluesovou procítěnost.

Titulní a zároveň úvodní pecka s názvem Mother je chytlavý hit. Rokenrolová pecka načichlá Who nebo o tři dekády mladšími Fratellis. Návykový refrén, kde se zpívá „everybody wants to see your mother naked,“ dokazuje, že tohle všecko je hlavně sranda, láska ke staré muzice, radost z hraní a soundtrack k divokým parties, povalování se na pláži v kloboucích a retro hadrech.

S Million Years přichází zklidnění, melancholická skladba je spíš klasického střihu pomalejší popové písně, jakou by mohli mít v repertoáru třeba View nebo Kooks. Na první poslech možná nudné a šíleně ohrané klišé, časem funguje dobře a baví.

Závěrečná pecka Keep Me Goin‘ je majstryštyk. Dokonale sedí všecko od bluesových riffů, zpěvu a stylizace do bílých hochů hrajících černé blues, odkazující jednoznačně k Rolling Stones. Kluci jsou skvělí muzikanti a hrají si s aranžemi a umí, no, těžko říct překvapovat, ale zahrát song tak, že nemáte pocit, že by něco chybělo. Spokojeně poklepáváte do rytmu a říkáte si, že tohle je sakra dobrý.

Tahle kapela s podivným názvem rozhodně ví, co dělá, a očividně ji to taky dost baví. Schválně, jestli se jim povede takhle chytlavý a promakaný materiál natáhnout i na nějaké dlouhohrající album.