Bring The Drones – Send In The Exterminators

Vlastně jsem teprve dopsal recenzi na reedici druhého EP švédských legend Anti Cimex z roku 1983 a rovnou začínám psát na první desku nové kapely jménem Bring The Drones. Spojnicí těchto dvou, tři dekády od sebe vzdálených, desek je muž, sedící za bubny, Charlie Claesson, spoluzakladatel Anti Cimex, nyní se vracející se svým novým projektem, který rozjel spolu s Tedem Franssonem, bývalým kytaristou Gamla Pengar. Třicet let je fuč, ale některé věci se naštěstí nemění a v tomto duchu lze mluvit o Bring The Drones, protože ti ve své podstatě hudebně navazují na tvorbu starých Anti Cimex. Rychlé a krátké skladby se ženou kupředu jako rychlík, kterému se porouchaly brzdy a pohání ho neúprosně tepající d-beat. Bubny jsou v mixu dominantním nástrojem a opravdu dávají nahrávce zadek nakopávající šťávu.

Strany desky jsou rozděleny na anglicky a švédsky zpívanou, takže na každé dostanete trochu jiné frázování, nicméně to je asi tak jediný rozdíl a ten vás při běžném poslechu asi ani nenapadne řešit, pokud ho vůbec zaregistrujete. Počínaje úvodním rifem prvního songu Flying Bitch je to jedna velká jízda na pětačtyřicet otáček, ve které vlastně nenacházím slabého místečka. Jeden načuřený rychlý song následuje druhý a konec přichází rychleji než bych se nadál. Stejně jako u Anti Cimex i zde najdete v rifech obligátní odkazy na staré dobré Discharge, ale ty lze najít po všech těch letech ledaskde a Bring The Drones jsou na hony vzdáleni všem těm Dis klonům, spíše v sobě nesou ducha klasického skandinávského hardcore okořeněného současnou produkcí zvuku. Ostatně Ted je za studiovým mixážním pultem jako doma.

Ne, tohle není žádný crust, ale čistý, ničím neředěný švédský hardcore punk ve své nejskvělejší tradici a s excelentně vyprodukovaným zvukem. K tomu vyšla deska v limitované, ručně číslované edici 250 kusů a rozhodně stojí za to se po ní zkusit poohlédnout.