Allvaret – Tänk Pa Döden

V druhé polovině uplynulého desetiletí došlo ve Švédsku k vytvoření v podstatě nového a velice specifického soundu, za kterým stály kapely jako Masshysteri. Definovaly velice zajímavý hudební endemit, jenž v sobě pojí kombinaci dívčího a mužského zpěvu, zádumčivou náladu a v převážné většině téměř nezkreslenou hudební linku stejně jako melodiku, stavící na rodném jazyce. Dnes se dá v tomto směru hovořit o charakteristicky švédském stylu, prezentovaném kapelami jako Vanna Inget, Tyred Eyes, Terrible Feelings a v neposlední řadě i Allvaret, kteří jsou objektem této recenze. Ti na svém desetipísňovém albu reprezentují všechny na počátku zmíněné atributy v kombinaci s velice slušným citem pro chytlavé postupy.

Vždycky si v duchu říkám, že další takhle znějící kapela mě už nedostane, ovšem nakonec desku položím na gramofon a během pár okamžiků jsem zase chycen. Jak se říká, zase mě utáhli na vařenou nudli. Stejné hudební triky, stejně silná melodika a celek znějící v podstatě jako kolize X s Ebba Grön a to s náladou, jež působí jako hudební ekvivalent Bergmanových filmů. Celý koncept a směřování kapely kráčí v zásadě ve dvou rovinách, tou první je, kupředu se ženoucí melodický punk, jak je prezentován úvodní písní Tänk Pa Döden, která je mimochodem totální jízda.

Tou druhou je pak více zádumčivá a zároveň popovější poloha, lehce evokující třeba Terrible Feelings ve švédštině, ve které se nese hned píseň druhá. Od prolínání těchto dvou pojetí pak už odvíjí vlastně celý zbytek desky, střídavě se přiklánějíc více na jednu či druhou stranu a v konečném důsledku se obě vkusně doplňují. K tomu návdavkem bezchybně fungující zvuk, o který se ve svém studiu postaral Tommy Tift (Sista Sekunden, The Confession, Vanna Inget) a hezky vyhlížející kreslený obal. Co víc si sakra vlastně ještě přát?