Vypravěči těch nejšílenějších historek ze špíny a dna společnosti, ďáblovi andělé a hlásná trouba rozkladu existence se opět zjeví jako satanská fata morgana v Praze. The Tiger Lillies předvedou 23. dubna v Divadle Archa to nejlepší od cirkusu po hřbitov. Kdo čekal po mnoha tematických turné ke konceptuálním albům (s orchestrem nebo divadlem) na poctivou kabaretní sypačku s výběrem legendárních skladeb, nehledě na konkrétní desku, má teď příležitost. Pojďme spolu do pekla pěkně zvesela.
Před mnoha lety jsem o nich s chutí psal v kabinetu hudebních kuriozit. Zdálo se mi, že v našich končinách jsou ostrovní podivíni se zmalovanými obličeji málo známí. Ale oni už tenkrát měli své publikum, jen jsem o tom tolik nevěděl. Martyn Jacques a jeho parta vypadají i zní, jako by se připlavili na děravé bárce mezerou v časoprostoru ze začouzeného přístavu v devatenáctém století nebo z Německa v dobách Výmarské republiky. Není to náhoda – jejich vzory jsou Bertolt Brecht, Kurt Weill, Edgar Allan Poe a podobní. Temný kabaret se snoubí s lidovou tvorbou, příchutí punkového přístupu a vlivy šansonu, pouličního divadla a drzé a bezbřehé avantgardy.
Je to už pár let, co jsem na pražském koncertě Toots And The Maytals (pozdrav do hudebního nebe, Tootsi!) v Lucerna Music Baru narazil na chlápka, co mi byl nápadně povědomý. Byl tam coby návštěvník, ale celkem vybočoval z publika, složeného převážně z mods, skinheads, rude boys and girls a rastamanů. Zahlédl jsem ho zezadu a hned ho poznal. Dlouhé vlasy, starý oblek, buřinka a vycházková hůl. Otočí se a je to on – zakladatel Tiger Lillies, Martyn Jacques. Hudba i texty jeho kapely jsou tak temné, zlověstné a prokleté, že si prostě musel zajít na staré reggae z Jamajky, naprosto ho chápu. Pohupuje se do rytmu fláku Sweet And Dandy a užívá si příval pozitivní energie, protože když se rozehraje a rozezpívá on, nic krásného čekat nemůžete. Jen krásu zmaru a ošklivosti. A co dělal na koncertě v Praze? Čekal na vlastní koncert, dokonce dva koncerty, které byly tuším tenkrát oba vyprodané a já se tam hanebně nedostavil. Pokud jste udělali stejnou chybu, napravme ji spolu 23. dubna v Divadle Archa. Protože všechny harfy v nebi se polámaly a proudy slz tečou, tak jak se vůbec můžeme postavit tisíci houslí? A jak se nám vůbec podaří s něčím začít?
Naposledy se tu opulentní pouliční cirkus objevil nedávno, s prezentací „pražského“ alba Devil’s Fairground. Jacques a jeho parťáci mají Prahu v oblibě už od devadesátých let, jsou jí okouzleni a rádi o ní píšou. Vrací se pravidelně do Divadla Archa a jako andělé apokalypsy se s ní tentokrát i rozloučí. Jejich koncert je událostí, u níž nesmíme chybět. Uvidíme se v pekle.
