Pozvolna se blížila polovina devadesátých let. Poslední zbytky první generace českého hardcore byly uloženy na pomyslných hřbitovech, aby z jejich odkazu vznikaly soubory nové, mnohdy pokoušíc se adaptovat, s rozporuplnými výsledky, na tehdejší hudební dění ve vodách nezávislého rocku. Autentický hardcore punk byl samozřejmě dávno mrtev globálně, pohřben pod nánosy různě příšerných forem metalu a indie rocku. Do této konstelace vstupují pražští V.T. Marvin, v mnoha ohledech exemplárně reflektující dobu svého vzniku.
V.T. Marvin ve své době záhy rozčeřili místní punkové vody, a především v Praze měli nesporně výraznou fanouškovskou základnu. Osobně jsem měl kapelu z tehdejšího pohledu zaškatulkovanou do přihrádky „rádoby vtipné či fun punkové gymplácké máničky, co s nima zpívá Kuláč“ což vlastně sedí, jen o všechna ta léta později to mé já už dávno nevnímá jako pejorativní spojení, tedy až na to „máničkovství“.
Hudebně je to mix svižného melodického hardcore punku s Kuláčovým charakteristicky frackovským projevem a devadesátkového rádoby technického divnorocku, či alternativního hardcore, nebo jak to sakra popsat. To vše s texty balancujícími mezi bezstarostnými alko punkovými tématy a něčím, co by se dalo přiblížit jako pseudo mládkovský „humor“, ostatně s tím si pohrávala i Akutní otrava. Každopádně s odstupem bezmála tří dekád je přinejmenším polovina desky až překvapivě svěží. Chytlavý melodický hardcore punk s nespornou inspirací v tom, co v té době reprezentovaly kapely na Epitaph či právě se rozjíždějícím Fat Wreck Chords, ovšem přenesené do českého prostředí a s nepřeslechnutelnou českou dikcí v melodiích. Herně je to až nečekaně dobře odvedená práce, což zvláště platí o výrazných basových linkách. Stejně tak příjemně přirozený je i zvuk nahrávky. Skladby jako Kurvadrát, Punk je, když…, Čertova Průkazka, Klobouk nebo totální hit Sláva, léto jsou záležitosti s podmanivou energií i chytlavým potenciálem. Na druhou stranu, alternativně heavy rockové věci jako Hip-Hej mi nic neříkají ani dnes, jenže zároveň z desky vytváří svěže pestrou kolekci, na hony vzdálenou monotónnímu kolovrátku, mnoha stylově „čistých“ kapel. V Punk je, když se sice v refrénu opakuje jméno Canal terror, avšak mezimotiv po něm následující, je vědomým či nevědomým tributem (či vykrádačkou) jiných německých hardcore punks Emils, což je z mého pohledu obojí vlastně super. Bez debat je i to že Kuláč má nesporně střevo psát chytlavé texty s nadhledem a zde to předvádí mírou vrchovatou. Tím nemohu říci, že by obsah byl mým šálkem kávy, ale forma, a to, jak fungují s hudbou jsou zkrátka a dobře nezpochybnitelným esem vytaženým kapelou z rukávu. Stejně tak jako lehkost, s jakou tu z naprostých blbostí vznikají efektně působící punkové odrhovačky. Ostatně s podobným konceptem o pár let později na pomyslnou špičku tuzemských hitparád úspěšně zaútočili Wohnout, čerpající alespoň ve svých počátcích, z obdobného inspiračního soudku.
Pokud budeme mluvit o devadesátkových českých punkových nahrávkách, které si zaslouží svůj otisk v drážkách gramofonové desky, DSPSN od V.T. Marvin mezi ně rozhodně patří, co víc, patří k nejvýraznějším.
Rok vydání: 2022 / 1995
Label: PHR Records
- Inter
- Kurvadrát
- Hip-Hej
- Punk je když…
- Letíme Dakotou do Buenos Aires
- Tady jede V.T. Marvin
- Sláva, léto!
- Klobouk
- Jéžišmarjá
- Čertova průkazka
- Párek bez chleba
- Operetka
- B.J.