Psát report z Parkfestu je jako psát referát na svou oblíbenou knížku. Všechny postavy už znáte a děj je stejně předvídatelný jako fakt, že si ho budete pochvalovat. A stejně se nemůžete dočkat až to napíšete, aby všichni věděli, jak ten Parkfest máte rádi! Letos to byl osmý ročník a program poprvé rozdělený do dvou dnů. A bylo to jedno velké, pohodové a láskyplné mňam.
Když začínám psát tenhle text, dělí mě od Parkfestu týdenní dovolená bez klávesnice. Pořád mám ale v hlavě spoustu jasných pocitů a dojmů. Známka dobrý akce a špatnýho redaktora.
Parkfest v Petrovicích u Sedlčan láká každý rok na přátelskou atmosféru, srdcařský přístup a zajímavá hudební jména. A nejinak tomu bylo letos, snad jen interpretů bylo víc a jejich žánrový rozstřel trochu širší. Od Glad for Today, přes Kung-Fu Girlz nebo Dead Stone až po The Pau či Cringe Prince. Melodie, breakdowny, rapy. Tohle rozkročení byl od pořadatelů trochu krok do prázdna. Parkfest ale na jeho konci našel pevnou půdu, kterou pro něj udusali jeho věrní návštěvníci.
Sobotní headlineři
Sobotní, hlavní večer headlinovala dvojice Glad For Today a Kung-Fu Girlz. Ačkoliv by bylo mnohem snazší najít mezi touhle dvojicí hudebních těles deset rozdílů než deset podobností, přivítal Parkfest obě kapely s nadšením. Glad for Today měli den po koncertě před Palaye Royale a bylo trochu znát, že všechnu energii rozdali tam. Jejich setu ale přesto nechyběla obvyklá srdečnost a příjemná atmosféra, která si nakonec přiklonila i převážně punkovější publikum Parkfestu. Songy z nové desky GFT jsou naživo jednoduše příjemné na poslech a přitahují posluchače blíž k sobě. A povedlo se to i tady.
Kde scházel punk Glad For Today, tam ho Kung-Fu Holky mají dosyta. V těsném prostředí upocených klubů jim to sice sluší víc, ale i na větším venkovním pódiu předvedla tahle stálice domácí scény tradičně dobrý set, který už tak rozjařenému Parkfestu ještě více protáhl kolena. A to i přesto, že se kapela musela obejít bez nemocného basáka. Kolem jedenácté večer už ale basu ve zvuku kapely nikdo příliš nehledal a raději se nechal unášet peckami, které jsou ve Středním Povltaví dobře známé.
Stejně jako v předchozích letech, ani letos nezaháleli parkfestoví tanečníci. Moshpit se po celý večer sotva zastavil a milovníci stage divů nebo circle pitů se mohli své vášni oddávat naplno a opakovaně.
Highlight z Polska
Největším překvapením pro mě z téměř dvacítky interpretů na dvou pódiích nakonec byla jediná zahraniční návštěva festivalu. The Wow, pardon, The Pau. Polská punková písničkářka si na pódiu vystačila s málem a předvedla v petrovickém sklepě autentickou a extrémně nakažlivou show, kterou (nejen) mě vytřela zrak. A pokud se posléze neztratila ve víru afterparty, nasedla v pět ráno do autobusu a vyrazila zpátky do Polska. Podle jízdního řádu, který mi asi ve dvě ráno ukazovala, se tam dostala kolem osmé večer. Parkfest je prostě domovem srdcařů.
Mrzení mám naopak z toho, že jsem si mezi prsty nechal proklouznout vystoupení Kitchen Duo. Dvě pražské písničkářky jsem zazdil, když se mi odpoledne nechtělo ze sluníčka na sklepní stage. Pozitivní ohlasy, které se po skončení jejich setu ze sklepa vyvalily, mi ale doteď připomínají tohle pochybení.
Koho jsem naopak stihl, byli třeba Themayrevolution, Dead Stone nebo Libido Challenge. A ani jednou jsem nešlápl vedle – skvělá atmosféra, dobré výkony, všude úsměvy. Všechno to na Parkfestu zapadá.
Ohlédnutí za pátkem
Na závěr ještě odbočka k pátečnímu akustickému programu v petrovickém zámeckém sklepení. Tohle rozšíření dalo Parkfestu další rozměr. Rozměr, jehož směr určovali zejména živelní Hippie Chippies, kterým se svou nakažlivou country muzikou povedlo rozpoutat ten asi nejzvláštnější circle pit, který jsem viděl. Osobně mě pak moc potěšilo akustické vystoupení Stoláče a Tomsna, které mi připomnělo, jak moc fajn byli Just for Being. Závěrečná Forever měla velmi nostalgický efekt.
